To byl takhle jistý Foldyna, kterému se cestou na prázdniny přihodilo na hranici Německa a Rakouska, že musel čekat v koloně, která vznikla kvůli kontrolám německých policistů. Ten jistý Foldyna si vzpomíná, jak za časů hraničních přechodů s celníky v budkách čekával sotva pár minut, a to včetně pasové kontroly. Pohoršuje se nad neprůstřelnými vestami a samopaly pohraničních policistů a s láskou vzpomíná na celníky, kteří byli v elegantní uniformě. Moudrý Foldyna se v Právu ptá, zda stará Evropa s hraničními kontrolami nebyla nakonec lepší než tahle…. Foldyna nakonec napsal šikana, i když se mu chtělo říci buzerace. Ale Foldyna nemá nic proti Schengenu, ujistil čtenáře, jen proti bruselským byrokratům, kteří za tohle všechno můžou.

Popleta z jiné komedie, jehož jméno není mužské ani ženské, k tomu může jen dodat, že si taky pamatuje, jak se chodilo do rozhlasu rovnou, jen zamával(a) na recepčního a běžel(a), neoznačen(a) visačkou a nepodepsán(a). Jistého Avigdora Dagana vozili pod jménem Viktor Fischl páternosterem, což zmíněný cizinec označil za jeden z posledních radostných zážitků svého života. A teď byl(a) Popleta, nastojte, dokonce v Aši, kde mu (jí) vyprávěli, jak když jdou pěšky přes přechod do Selbu, zouvají je policajti u bankomatu i z bot, a z toho důvodu že s sebou neustále nosí pracovní smlouvu. Co si to ti bruselští byrokrati vymýšlejí, Popleta nechápe a nikdo mu (jí) to nevysvětlí.

Jiný výtečný muž jménem Bartošek zase čtenářům Práva připomíná, že on, zpozorněte, on dlouhodobě upozorňuje, že střecha nad hlavou začíná být pro stále větší procento české populace sociálně neřešitelným problémem. Zdůrazňuje investiční přístup své politické strany, na rozdíl od přístupů jiných politických stran, které chtějí lít peníze do černé díry, případně podporovat lobbistické neziskovky a rozdávat byty každému, kdo natáhne ruku. Popleta ať čte článek zepředu nebo zezadu, nedokáže při svém málo vyvinutém mozku pochopit, jak by takové řešení situace v praxi mělo vypadat a komu by pomohlo. Chápe jen, že ne každému.

Komentáře Jana Kellera dělají Popletovi (Popletě?) starost už dlouho. Tentokrát sociolog hovoří o neschopnosti evropské levice nalézt alternativu k neoliberální politice. Píše o rozdělení sociální demokracie na část, která sní o udržení sociálního státu s jeho přerozdělováním, a druhou část, která podlézá velkému kapitálu a prosí ho, aby alespoň něco ze svých zisků věnoval potřebným. Vzápětí ale navazuje tvrzením, že ze všech kandidátů na prezidenta je Miloš Zeman nejlevicovější. A to už Popleta nemusí a ani nemůže dál číst: tenhle člověk, který podlézá ruskému a čínskému kapitálu v zájmu velkokapitálu českého, ten, který se spřáhl s miliardářem, s úsměvem kradoucím ze společného a pak okázale rozdávajícím z nakradeného, ten je levicový? A v čem, prosím? ptá se Popleta.

Co je na tomhle člověku, pohrdajícímu lidmi v nouzi, ošklivícím si homosexuály, urážejícím ženy, levicového? Snad kouření? Ale i pravicový Kubera kouří, mudruje Popleta.

Nad dopisy čtenářů

Mezitím nastala sobota a Popleta čte v dopisech čtenářů, že jeden takový zásadně nesouhlasí s tím, aby člověk, který celý život přispíval daleko víc do společné pokladny než ten, který se například vyhýbal práci, očekává, že bude za svoje celoživotní přispívání ve stáří lépe odměněn. Popleta si vzpomíná na svůj plat, když pracoval (pracovala) v lese, v Jednotě, v knihkupectví, v knihovně, v divadle, v archivu, dokonce i v rozhlase, a musí uznat, že z těch gáží opravdu mnoho do důchodové kasy nepřispěl(a). A to vykonával(a) Popleta řadu let i dvě zaměstnání, aby uživil(a) své děti. A Popleta si vzpomněl (už nebude blbnout pořád s tou ženskou koncovkou), že komu se pořád přidávalo, byli esenbáci a lampasáci a jiné armádní a vnitrácké složky. Nadnárodní firmy, pokud Popleta ví, u nás v době, kdy se jeho generaci skládalo na důchody, nebyly; a jo, horníci uranových dolů, ti měli velké platy, ale z nich už ani jeden nežije.

To jsem si zase v Právu početl, pomyslel si Popleta, hned se cítím lépe, když vidím, kolik lidí ví dobře, co by se mělo dělat. A jak je dobře, že jsou to takoví silní mužové neochvějné mysli i vědomí si svého neporušitelného já.

A pak ho ještě napadne, že poslední týden opravdu všichni psali o Marii Terezii v televizi. A že vlastně ta její vláda byla výsledkem něčeho, jako jsou kvóty — protože co jiného byla pragmatická sankce? Cožpak by veškerá aristokracie bez zákonného předpisu připustila v čele státu ženu? Ale když pánové v zájmu zachování svého vlivu a majetku musí, tak jsou i schopni královně pomáhat.

V tom zafouká vítr a Popleta se úplně zamotá ve víru událostí.