Premiér Andrej Babiš ve středu se svou vládou předstoupil před Sněmovnu se žádostí o důvěru. Věděl, že ji nezíská. Věděl to i prezident Miloš Zeman, který ho za fanfáry ze Smetanovy Libuše přišel podpořit. Věděli to ostatně úplně všichni, kteří si v posledních týdnech otevřeli noviny nebo pustili televizi. S premiérem, jemuž hrozí i několikaletý kriminál — prokáže-li se, že se dopustil v kauze Čapího hnízda podvodu — totiž nikdo nechce nic mít.

Přestože na začátku schůze bylo zřejmé, jak dopadne, přítomnost kamer a houfu novinářů vybudila nejednoho poslance, aby se postavil za řečnický pultík a zopakoval již stokrát řečené. Opoziční politici se střídali u mikrofonu a vypočítávali, co všechno jim na Babišově vládě vadí.

Kritika se snášela především na samotného premiéra. Poslanci říkali, že v čele země nemůže stát lhář a podvodník s trestním stíháním na krku. Že vládní program je šitý horkou jehlou. Že je Babiš velmistr slibu, který každý den říká něco jiného.

Poslanci mají bezpochyby právo, aby při tak důležitém okamžiku, jako je jednání o důvěře vládě, vystupovali s projevy na její podporu, či naopak. Ve Sněmovně se diskutovat má. Ale smysl v opakování stále stejných frází — navíc v kolísající kvalitě provedení — těžko nalézt.