Proč prodlužovat povinnou školní docházku k dospělosti
Ivan LangrTisíce českých dětí končí ihned po ukončení školní docházky v evidenci úřadu práce, zaměstnání však najdou málokdy. Bylo by řešením, kdyby v docházce pokračovaly a získaly rovnou například výuční list?
Dětí, které hned po ukončení povinné školní docházky — zjednodušeně řečeno po absolvování celé nebo i jen části základní školy — zamíří rovnou a plánovaně na úřad práce, stále přibývá. Jen v loňském roce bylo takových mladistvých bez kvalifikace v Libereckém kraji evidováno přes 220, republikově jde o tisíce dětí, které jsou pak takřka nezaměstnatelné. Pocházejí povětšinou ze sociálně slabých rodin (mnohdy s menšinovým zastoupením), které na základě dlouhodobě předávaných generačních vzorců preferují systém sociální podpory a příslušnost k takzvané underclass před tím motivovat své děti k dosažení (odborné) kvalifikace a zvýšení jejich šance na následné uplatnění.
Zacyklované generační vzorce si přitom svou daň vybírají už v útlém věku dítěte. Příkladem může být třeba čerstvá zkušenost pedagogů z jedné mateřské školy v Liberci (patrně nikoli ojedinělá), kteří u tříletého dítěte ze sociálně slabé rodiny pozorovali, jak si přirozeně hraje nikoli na obchod nebo na školu, ale na „sociální úřad“ a vyplácení dávek, tedy na reálnou zkušenost zažitou ve své rodině. Ostatní děti ve třídě přitom nedokázaly obsah této hry vůbec pochopit.