Dětí, které hned po ukončení povinné školní docházky — zjednodušeně řečeno po absolvování celé nebo i jen části základní školy — zamíří rovnou a plánovaně na úřad práce, stále přibývá. Jen v loňském roce bylo takových mladistvých bez kvalifikace v Libereckém kraji evidováno přes 220, republikově jde o tisíce dětí, které jsou pak takřka nezaměstnatelné. Pocházejí povětšinou ze sociálně slabých rodin (mnohdy s menšinovým zastoupením), které na základě dlouhodobě předávaných generačních vzorců preferují systém sociální podpory a příslušnost k takzvané underclass před tím motivovat své děti k dosažení (odborné) kvalifikace a zvýšení jejich šance na následné uplatnění.

Zacyklované generační vzorce si přitom svou daň vybírají už v útlém věku dítěte. Příkladem může být třeba čerstvá zkušenost pedagogů z jedné mateřské školy v Liberci (patrně nikoli ojedinělá), kteří u tříletého dítěte ze sociálně slabé rodiny pozorovali, jak si přirozeně hraje nikoli na obchod nebo na školu, ale na „sociální úřad“ a vyplácení dávek, tedy na reálnou zkušenost zažitou ve své rodině. Ostatní děti ve třídě přitom nedokázaly obsah této hry vůbec pochopit.

Jednou z možností, jak zkusit tyto negativní trendy změnit, je prodloužit stávající devítiletou povinnou školní docházku až na práh dospělosti, tedy do 17 či 18 let věku. Tedy vlastně stanovit povinnost absolvovat po základní škole nejméně dvouletý či tříletý učební obor a získat například výuční list v některém z řemesel. Jaké by to mohlo mít kladné dopady v oblasti vzdělávací i sociální?

• zvýšení kvalifikace dětí ve věku 15+, které by jinak ukončily docházku po ZŠ,
• snížení počtu mladistvých v evidenci ÚP a možnost použít ušetřené prostředky z dávek jako podporu pro jejich vzdělávání,
• -výšení počtu studentů na učilištích s řemeslnými obory, které upadají,
• uspokojení poptávky zaměstnavatelů po kvalifikované pracovní síle (dělníci, řemeslníci),
• postupná změna negativních generačních vzorců v některých sociálně slabých rodinách,
• postupná změna pohledu většinové společnosti na počínání některých sociálně slabých rodin,
• změna mnohdy oboustranně vyhraněného sociálního klimatu ve společnosti směrem k vyšší míře soudržnosti.
• zákonná povinnost je relativně snadno vymahatelná stejně jako v případě ZŠ,

O prodloužení povinné školní docházky se uvažovalo na vládní úrovni již několikrát, nikdy se  k němu však nepřistoupilo. Jsem přesvědčen, že detailní společenskou diskusi na toto téma nebo nebo jeho reálných alternativách znovu otevřít. Podporu pro to vyslovují i různé sociální organizace a představitelé menšin. Chování dospělých a rodičů již změnit nedokážeme, u jejich dětí a dalších generací však můžeme uspět.