Už zdaleka není tak jasné, jak bude Babišova vláda vypadat, jaký bude její program a u kterých politických subjektů bude vítěz voleb pro svou vládu hledat podporu. Poslední dva dny zaznívá z úst představitelů ostatních stran ve Sněmovně ostrá kritika hnutí ANO za to, že podle nich ANO nevede reálná jednání a nepředkládá konkrétní návrhy, o kterých by bylo možné vyjednávat. To se týká nejen sestavování vlády a hledání podpory pro vyslovení důvěry, ale i složení vedení Poslanecké sněmovny.

Předseda KDU-ČSL po jednání s prezidentem republiky prohlásil, že hnutí ANO nevyjednává, nepřichází s návrhy a neplní tak základní funkci vítěze voleb. V podobném duchu se kromě lidovců ve středu vyjádřili představitelé dalších tří politických stran — ODS, TOP 09 a STAN. Tyto čtyři subjekty zároveň oznámily vznik společné formace, kterou vznešeně pojmenovaly Demokratický blok. Jeho cílem je společný postup v Poslanecké sněmovně (jejíž jednací řád to umožňuje) při volbě vedení dolní komory i sněmovních výborů a komisí. Čtyři jmenované strany také obvinily Andreje Babiše a hnutí ANO z toho, že hnutí nevede seriózní jednání a nehledá dohodu s ostatními stranami ani ohledně vedení Sněmovny, ani ve věci podpory vlády, kterou Babiš sestavuje.

Andrej Babiš skutečně nepostupuje tak, jak jsme byli dosud zvyklí. Místo intenzivních vyjednávání a hledání prostoru pro dohodu se se všemi politickými subjekty sešel jednou, s některými i dvakrát — a tím vážná jednání prozatím skončila. Je potřeba říct, že nejde jen o nějaký „nový styl politiky“, který by snad překvapil zpohodlnělé „tradiční politické strany“. I Ústava předpokládá, že se vítěz voleb aktivně snaží složit vládu, která získá ve Sněmovně většinovou podporu. A to by Andrej Babiš třeba i mohl — kdyby upustil od svých premiérských ambicí, dokud má na krku trestní stíhání. Jenže on ví, že má i jinou možnost.

Místo úmorných diskusí o rozdělení křesel ve Sněmovně objíždí Andrej Babiš republiku a děkuje lidem za podporu ve volbách. Není přitom náhodou, že volí právě regiony a konkrétní města, kde byla podpora hnutí ANO nejmasivnější. V tuto chvíli nehraje o silnou parlamentní dohodu. Pro volbu předsedy Sněmovny má víc než pohodlnou většinu hlasů komunistů, SPD a Pirátů, pro sestavování vlády bianco šek od prezidenta. Může tak hrát nenáročnou hru na rozdělení křesel ve Sněmovně — berte nebo ne, stejně si to prohlasuju s komunisty a Okamurou. Sněmovna se tak ještě ani oficiálně nesešla, ale sněmovní politika už se výrazně změnila.

Spojení pravicových stran směřuje k tomu, co již před volbami navrhoval Miroslav Kalousek — tedy k cíli utvořit alianci proti Babišovi. Proto ostatně zvolily pojmenování Demokratický blok — a obratem vyzvaly Piráty a ČSSD k tomu, aby se do paktu demokratů proti Babišovi přidaly také. Čistě mediálně jde navíc o pokus donutit Babiše dělat politiku — jednat, hledat kompromisy, přicházet s alternativními návrhy poté, co návrhy původní spadly ze stolu. Demokratický blok dokonce sám navrhl vítězi voleb další jednání.

Spojenectví čtyř menších stran má výhodu i v každodenní parlamentní politice. Programově jsou si poměrně blízko, v hodnotových tématech jsou mírně konzervativní, v ekonomických pravicově liberální. Štěpnou linií může být postoj k další integraci Evropské unie a přijetí eura — zatímco ODS se přinejmenším tváří, že další integraci Unie odmítá a euro nechce vůbec, ostatní tři strany jsou spíše proevropské. To ale v Parlamentu, kde mají odpůrci eura jasnou většinu, nebude hrát významnou roli.

Poslanecká sněmovna se navíc skládá ze silného hnutí ANO a osmi trpaslíků, z nichž největší je ODS s 25 mandáty. Sjednocený postoj čtyř stran, který dá dohromady 48 mandátů, tak nemusí být vůbec marný nápad. Občas zaznívají hlasy, že Andrej Babiš stvořil národní hnutí, podobně jako Orbán v Maďarsku nebo Kaczyński v Polsku. Můžeme pak v paralele pokračovat — je-li ANO z hlediska vlivu na politické rozhodování českou verzí Práva a spravedlnosti, může být aliance pravicových sil naší Občanskou platformou.

Vstupenka do opozice

Pravicovým stranám se včera podařily ještě dvě věci. Stanovily jasné kritérium pro rychlé rozpoznání, kdo podporuje Babiše a jeho vládu — a kdo je proti ní přinejmenším do doby, než Babiš sám přijde před Sněmovnu a řekne jí, u koho chce většinu potřebnou pro vládnutí najít. Tím kritériem je postoj ostatních stran při volbě předsedy Sněmovny. Petr Fiala právě kvůli tomu odstoupil a ve hře je jen Radek Vondráček z hnutí ANO.

Pravice má jasno — hlas pro Vondráčka je hlas pro Babišovu hlasovací koalici, hlas proti je vstupenka do opozice. To samozřejmě staví do nevděčné pozice Piráty — chtějí být silnou a zřetelnou opozicí, nechtějí ale blokovat ustavení Sněmovny. Nyní půjde o to, jak tuto pozici vysvětlí svým voličům a také o to, jak se ubrání nálepce strany, která hlasuje s komunisty a okamurovci.

Do podobně složité situace postavil postup pravicových stran sociální demokracii. Ta se velmi pomalu vzpamatovává z volebního debaklu a ještě pomaleji si zvyká na skutečnost, že se z nejsilnější parlamentní strany stala malou politickou stranou. I sociální demokraté dostali nabídku vstoupit do Demokratického bloku a během několika hodin ji odmítli. Vstup do aliance s pravicovými stranami by samozřejmě pro ČSSD znamenal další ránu — vnitřní konflikt ve straně by se rozhořel naplno, preference by raketově padaly dolů a strana by se stala už úplně nesrozumitelnou.

Klíčové pro to, zda se naše politická scéna začne ještě více podobat té polské, bude trvanlivost Demokratického bloku. Pokud se ukáže, že jde o spojenectví s jediným účelem, totiž získat maximum lukrativních křesel ve Sněmovně, bude se dále posilovat hegemonické postavení Andreje Babiše. Když Demokratický blok vydrží a najde si vlastní programové priority, může vzniknout nová mocenská situace — Babišově monolitu se postaví politické uskupení, které může svými hlasy efektivně ovlivňovat dění v Poslanecké sněmovně. Sociální demokraté a Piráti by si měli preventivně začít hledat programovou a voličskou niku, ve které by byli schopní takovou situaci přežít — alespoň jedny, dvoje parlamentní volby.