Předvolební boj většinou přináší zvýšený výskyt různých politických kauz. Znamená to snad, že různá podezření politiků jsou jen nástrojem jejich vzájemného nečistého boje a vzájemným metáním špíny zneužívanými médií, dokonce i za pomoci státní moci? Kdo by se orientoval podle různých nářků na „politické účelovky“, musel by tohoto dojmu nutně nabýt. Problém ale nastává ve chvíli, kdy vadí, že je určitý politik napadán osobně, on sám ale napadat druhé zjevně může. Není i toto „účelovka“ jako vyšitá?

Jak se vyznat v té plejádě nechutných kauz a vzájemných útoků? Neodnese to nakonec politická scéna jako celek tím, že si občan o ní řekne fuj a odvrátí se od ní do jakési pasivní rezistence? Přetřásání různých podezření by mělo mít očistný účinek. To platí ovšem jen tehdy, pokud končí důvěryhodným závěrem, kdy zlo je potrestáno a dobro vítězí. Tak tomu ovšem zhusta nebývá. Máme se tedy na vznášená podezření dívat s apriorní nedůvěrou k jejich obsahu i k aktérům?