I když většinu z nás znepokojuje a rozčiluje přetrvávající existence chudoby uprostřed hojnosti a obrovské nerovnosti uvnitř zemí i mezi nimi, často je tento postoj doprovázen povzdechem rezignace a frustrace z ne­úspěš­ných pokusů se s chudobou vypořádat. Tento text je psán v naději, že koncepce lidských práv může vést k novému pohledu na chudobu — na to, kdo je chudý a proč — a k vybudování hnutí, jež bude schopno chudobu konečně odstranit. Základem stručných úvah v tomto textu je otázka: Kdo jsou chudí?

Existuje řada definic chudoby a každá z nich má dů­le­žité politické implikace. Ve spojení s příslušným vysvětlením příčin chudoby mohou některé definice podpořit hnutí vedené chudými za skoncování s chudobou a stát se výzvou ekonomickým a politickým systémům, ve kterých žijeme. Jiné definice mohou pouze zdůvodňovat poskytování podpory, pomoci a služeb úzce definované skupině chudých, třeba pomoc „extrémně chudým“ nebo cílené zásahy zaměřené na „permanentní spodní třídu“, znevýhodňovanou zeměpisnými podmínkami, ko­rup­cí nebo diskriminací.

Z pohledu lidských práv znamená chudoba odpírání ne­bo porušování hospodářských lidských práv spojené s po­­rušováním souvisejících a navzájem propojených sociálních, kulturních, občanských a politických lidských práv. Tato definice chudoby založená na lidských právech se sebou nese uznání důstojnosti a ceny každé lidské bytosti a rovný nárok všech osob na využívání sobě vlastních a nedělitelných lidských práv. Odmítnutí diskriminace a přijetí rovnosti, jež je jádrem lidských práv, zahrnuje vedle uznání formální neboli de jure rovnosti (rovnosti před zákonem, potenciálně přes značné strukturální nerovnosti) také uznání podstatné neboli de facto rovnosti (rovnosti základních podmínek stejně jako výsledných účinků). Lidská práva vyrůstají z otázky, jaké jsou požadavky důstojného života.

Roku 1948 vyjádřily vlády světa tyto základní po­ža­davky jako lidská práva ve Všeobecné deklaraci lidských práv (UDHR), jež byla pak kodifikována v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (ICESCR) a Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (ICCPR). Tyto pakty a s ni­mi spojené úmluvy o lidských právech pak zavazují státy k tomu, aby respektovaly, chránily a naplňovaly lidská práva, jež se tak stávají mezinárodní povinností. Patří k nim právo na vzdělání, na nejvyšší dosažitelnou úroveň fyzického a duševního zdraví, přiměřené bydlení, přiměřenou výživu a práci za mzdu umožňující obživu stejně jako právo na politickou účast a komunikaci. Jestliže se nějaká osoba netěší s jistotou právu na přiměřenou životní úroveň a s tím spojená lidská práva, je chudá.

Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva (CESCR), odborná instituce monitorující ICESCR, prohlásil roku 2001: „Chudobu lze definovat jako lidskou situaci charakterizovanou trvalým nebo chronic­kým odpíráním zdrojů, schopností, voleb, bezpečí a mo­ci nutných pro to, aby se člověk těšil přiměřené životní úrovni a dalším občanským, kulturním, hospodářským, politickým a sociálním právům.“ Tato definice má úzkou paralelu v díle Amartya Sena, v němž se chudoba definuje jako odpírání základních navzájem souvisejících ,schopností‘ vést život, kterého si člověk může cenit. Tuto definici přijala řada multilaterálních rozvojových agentur, přičemž ovšem CESCR zdůraznil, že rozvoj nutně nevede k naplňování ESCR nebo omezování chudoby a nerovnosti.

Vyzval také k odstranění strukturálních překážek bránících odstranění chudoby, „jako je neudržitelné zahraniční zadlužení, zvětšující se mezera mezi bohatými a chudými a neexistence spravedlivého mnohostranného obchodu, investování a finančního systému“. Pokusy řešit problém chudoby jsou dále mařeny problematickým měřením jejího rozsahu a výskytu, podle něhož jsou pak utvářena řešení, jež mohou opomíjet specifické dějiny komunit, současnou lokální i globální mocenskou dynamiku a rozmanité formy diskriminace, jež zhoršují chudobu. Pomoc se může omezovat na určité skupiny chudých nebo třeba na některé těžce zadlužené chudé země s takzvaným dobrým vládnutím. V protikladu k tomu přístup založený na lidských právech odmítá opomíjení kterékoli osoby nebo komunity; lidská práva mají být zaručena všem a chudoba má zmizet ze světa. Lidská práva mají potenciál na to, aby se stala jednotícím politickým požadavkem a zpochybňovala přitom ekonomické politiky, jež vytvářejí jakoukoli formu chudoby.

---

Článek je zkrácenou verzí textu, který vyjde v knize: Výzkumný tým Social Watch, Právo nežít v chudobě. Chudoba jako porušování lidských práv, jež bude publikována 30. března 2010.