Chudoba je mnohorozměrný pojem a znamená mnohonásobné porušení lidských práv. Příčiny chudoby jsou hluboké, mnohovrstevnaté a svou úlohu v nich sehrávají různí aktéři. Opatření v podobě konkrétních projektů mohou vést k určitému omezení chudoby, ale její úplné odstranění bude vyžadovat komplexní morální, právní a politický přístup. Rámec pro něj poskytují lidská práva. Je ale třeba mít na paměti, že rozhodující oblastí zásahů v tomto mnohovrstevnatém přístupu zaměřeném na řadu aktérů a používajícím různé metody je rovina postižených komunit — lidí, kteří sami zakoušejí chudobu. S nimi je třeba pracovat, posilovat jejich schopnosti a umění vést druhé tak, aby znali svá lidská práva a hlásili se o ně.

Výchozím bodem pro analýzu chudoby je uznání faktu, že nikdo nezná chudobu lépe než ti, kdo v ní žijí. „Vstaň a ber se za svá práva“ je název výukového programu, který nedávno uspořádalo Hakijamii, středisko pro sociální a hospodářská práva sídlící v keňském Nai­ro­bi, společně s Dignity International. Sešlo se v něm třicet vedoucích představitelů komunit z nejchudších slumů v Nairobi. Účastníci v rámci programu popisovali denní realitu, které ve svých čtvrtích musejí čelit. Lidé tam žijí bez řádného obydlí — velmi často v chatrčích na­rychlo postavených z rezavého vlnitého plechu. Chatrče a celé kolonie jsou přecpané, na malém prostoru se tísní spousta osob. I v těchto chatrčích, které lze sotva označit za obydlí, žijí lidé v neustálé obavě, že budou vyhnáni. Kanalizace a hygienická zařízení prakticky neexistují. Běžnou záležitostí se v důsledku toho staly „létající toalety“ — defekace do plastového pytle. Úzce to souvisí s bezpečnostní situací ve slumech, kde po setmění hrozí přepadení, a zejména ženy nemají jinou možnost než použít tento způsob, pokud nechtějí riskovat vlastní bezpečí při dlouhé cestě na veřejné záchodky.

Velkým problémem je sběr a odvoz odpadků. Tato služba je vyhrazena pro bohatší čtvrti než jsou lidové kolonie, které ostatně úřady ani neuznávají. Odpadky přibývají, ale neodvážejí se, jejich hromady rostou a životní prostředí se zhoršuje, už tak zranitelným obyvatelům hrozí ještě víc nemocí.

Pokud jde o vodu, vzniká směšná situace, kdy lidé žijící v koloniích musejí platit za vodu víc než obyvatelé bohatších čtvrtí. Voda má v koloniích špatnou kvalitu a někdy je znečištěná v důsledku praskání potrubí, jež je nedbale položeno v blátivých uličkách.