Pátrání po mužském zadku v období okurkové sezony

Zuzana Vlasatá

Jako společnost musíme umět do svých výkladových a komunikačních schopností citlivě zahrnout vedle práva jednotlivce na soukromí či náboženské vyznání také to, že někteří lidé prostě chtějí být vidět, chtějí se ukázat a chtějí se líbit.

Naše životy jsou plné paradoxů. Na jednu stranu jako společnost považujeme za přednost a výdobytek, že můžeme všichni, tedy muži i ženy, chodit na plovárnu jen v titěrných plavkách. Na druhou stranu nás sexualita — jak ostatně připomnělo nedávné pozdvižení nad ve skutečnosti ne příliš objevným článkem o ženském orgasmu na webu Alarmu — a nahota stejně neustále uvádějí do rozpaků.

Mohlo by to být tím, že zde nepanuje shoda na tom, kudy vedou hranice přijatelného. Co je výsledek emancipačního snažení, hodný ochrany, a co je naopak nevhodná exhibice či voyeurismus. Či ještě jinak, co je soukromé a co veřejné. Tedy kam máme a kam nemáme právo strkat nos.

„Podobných záběrů jako na téhle fotce je v plážovém volejbalu spousta. Proč? Hráčky totiž za svými zády komunikují s podávající spoluhráčkou,“ takovou popiskou začíná fotogalerie, zveřejněná před několika dny v internetovém deníku Aktuálně. Na prvním obrázku je vidět pozadí štíhlé vysportované ženy v plavkách. Celá fotogalerie včetně krátkého doprovodného textu je uvozena titulkem „Plážové volejbalistky schovávají taktiku za své zadečky. Co který signál znamená?“

Na dalších fotografiích se pak opakuje až na jednu dvě výjimky tentýž motiv: hráčka plážového volejbalu, respektive výřez jejího těla asi tak od pasu do půli stehen, zachycená zezadu. Stojí v předklonu a za pozadím má schované dlaně s všelijak zkříženými prsty. Zkuste si to představit nebo klikněte sem.

×
Diskuse
August 10, 2017 v 8.17
Muži ovšem nosí při plážovém volleyballu plandavé bermudy, takže žádné pohledy na zadky nenabízejí. Postoj k mužským zadkům - a nohám - prostě není stejný jako k ženským.

Čím to je? V těchto letních dnech si můžeme všimnout jednoho velmi striktně dodržovaného pravidla. Mladé ženy nosí převážně šortky, některé také sukně, bermudy či dlouhé kalhoty. Muži bez rozdílu věku nosí buď bermudy nebo dlouhé kalhoty, muže v šortkách ve městě neuvidíte, i když je dříve nosili běžně. Je to příklad toho, že se oblečení dělí na bezpříznakové, které nosí muži i ženy a ženské, které nosí jen ženy. Je mnoho příkladů toho, že ženy začaly nosit prvky oblečení dříve vyhrazené mužům, ale téměř žádný příklad opačného posunu. K podobnému přesunu jako u šortek došlo v minulosti u vysokých podpadků, ty v 17. století nosili muži.

Jako vysvětlení mě napadá to, že muži nechtějí být podezírání z toho, že se sexuálně nabízejí jiným mužům. Zájem žen o okukování mužských zadků či nohou se zdá být dost vlažný, přítomný je spíše u homosexuálních mužů. O časopis "Playgirl", který měl být pendantem Playboye byl zájem malý a pokud vůbec nějaký byl, tak od mužů.

Co se týče volleyballu pak asi ženy určitému tlaku na to, aby odhalující oblečení nosily vystaveny jsou, protože na tom komerční potenciál tohoto sportu závisí. (Když si zadáte do Google obrázků "beach volleyball" tak tam skoro žádné fotky mužů nenajdete)

Domnívám se ale, že šortky nosí ženy zcela dobrovolně, protože bermudy či dlouhé kalhoty je žádné negativní pozornosti nevystavují.
ZV
August 10, 2017 v 8.25
Máte samozřejmě pravdu v tom, že jistá forma tlaku na způsob oblékání hráček existuje.