Poslanci Evropského parlamentu se chystají prodiskutovat stav české mediální scény. Podnětem se staly zdokumentované schůzky dnes již bývalého vicepremiéra a stále ještě šéfa ANO Andreje Babiše s Markem Přibilem, dnes již bývalým reportérem MF Dnes, listu spadajícího pod holding Agrofert.

O jejich obsahu něco tušíme všichni. Člen vlády se s novinářem bavil mimo jiné o tom, kdy a proti komu rozjet kampaň v novinách, které Babiš po svém vstupu do politiky koupil. Obojí je nechutné — jak pořizování tajných nahrávek, tak piklení, které z nich vysvítá.

Vezměme ale v úvahu dvě námitky, které se již ve veřejném prostoru objevily. Za prvé, nahrávat kohokoli zákon občanům nezakazuje. Za druhé, MF Dnes je něco jako stranický tisk ANO, proto není důvod po ní chtít objektivitu a vyváženost.

Takže zbytečná ztráta času europoslanců? Kromě toho Česká republika není ani Maďarskem, ani Polskem. Nedochází v ní k znásilňování soudní moci, občanské společnosti, akademické sféry nebo médií. Babiš je odchylka od normálu. Ne každý politik má vlastní redakce či novináře na klíček. Ne každý švindluje s daněmi. Ne každý zneužívá majetkové převahy k získání převahy politické. A ne každý flagrantně v soukromí popírá svá veřejná vyhlášení.

Dopad Babišových kauz na exekutivu byl vyřešen jeho odvoláním z vlády. Deformace ústavního systému ČR a dělba či kontrola moci nenastala.

Je tu však jedno velké „ale“: evropští poslanci mají i jiné důvody všímat si naší země z pohledu žurnalistů.

Ten nejvážnější představuje prezident Miloš Zeman. V Pekingu na adresu novinářů přihlížejících politickým jednáním uvedl, že jich je mnoho a že by měli být „likvidováni“. Drsný bonmot? V jakékoli jiné situaci možná ano. Jenže tento výrok padl po schůzce s prezidentem země, v níž se novináři ztrácejí ve velkém. A také umírají. Zopakoval by Zeman stejnou větu i před jejich rodinami? Ne náhodou si ruský prezident Putin zahrál na toho „hodného“ a poznamenal, že by stačilo novináře redukovat.

Proti Zemanovi jsou i Babišovy výkřiky o reportérech ČT coby o „zkorumpované pakáži“ jen slabým čajíčkem. Skutečnost, že autorita novinářů ve společnosti klesá, je smutná. V mnohém si za to mohou sami. Najdeme u nás spousty malých Přibilů a ještě více nekompetence kolem. Už i u nás, podobně jako v USA, část občanů volí nejen proti „starým politikům“, ale i proti „starým médiím“. Problém ovšem nastává, když „čtvrtou moc“ podrývají politici — aby jim nebylo koukáno pod prsty a snáze se manipulovalo veřejné mínění.

A popravdě řečeno, kolik prezidentů států EU vede podobné řeči jako Miloš Zeman? I jeho kolegové z Maďarska a Polska se drží ve verbální rovině zkrátka.

Justice zasahuje

Aby toho nebylo málo, má na novináře spadeno i justice. Respektive někteří žalobci, jež Ústava ČR zahrnuje rovněž (stejně jako prezidenta a členy vlády) pod moc výkonnou. Pražské vrchní státní zastupitelství si nedávno došláplo na weby Českého rozhlasu a Aktuálně.cz, poněvadž získalo dojem, že až příliš do detailu referují o kauze cinknutých dotací, která je rozkrývána na pomezí sportu a politiky.

Redakce dostaly nařízeno články z internetu stáhnout. Po prvním zaváhání se tak nestalo. Ani se stát nemohlo. Neexistoval zákonný důvod. Nemluvě o svobodě slova a právu na informace. Nejvyšší státní zastupitelství se logicky od aktivity podřízené složky distancovalo. Jenže pachuť na jazyku zůstala.

Zkusme si to shrnout. Při pohledu zvenčí vyzývá český prezident k likvidaci novinářů, vicepremiér je úkoluje a žalobci jim brání ve výkonu práce. To už by za pár slov na plenární schůzi europarlamentu stálo, ne?

Můžeme se uklidňovat a pokoušet se v Bruselu vysvětlit, že věci nejsou tak, jak se zdají. Že jde o excesy a folklor. Že demokratický právní stát funguje a že si jej ohlídáme. Jsme si tím ale jisti? Stačí málo — a Andrej Babiš bude po říjnu premiérem a jeho spojenec Miloš Zeman počátkem roku 2018 načne druhý hradní mandát. Zůstaneme v klidu a pohodě i pak?