Rozhodnutí premiéra Bohuslava Sobotky podat demisi má stejný cíl, jaký mělo mít odvolání Andreje Babiše z funkce ministra financí. Tedy nahradit Babiše někým jiným ve funkci ministra financí. Nejlépe politikem z jiné strany než ANO.

Sobotka chtěl údajně odvolání Babiše navrhnout, z jeho okolí dokonce ještě ráno před tím, než oznámil, že chce jít cestou podání demise celé vlády, prosakovaly„zaručené“ zprávy, že má návrh na odvolání připravený. Jenže v určitém okamžiku zřejmě zjistil, že prezident Zeman Babiše buď odmítne odvolat (navzdory tomu, že by to vzhledem k textu ústavy, podle které musí premiérovu návrhu vyhovět, vyvolalo ústavní krizi), anebo bude odvolání protahovat až třeba do řádných voleb, protože ústava neukládá prezidentovi žádné lhůty.

Výsledek by byl stejný. Babiš by zůstal ve vládě, Sobotka by vypadal jako bezmocný politik, který prohrává na body jak s Babišem, tak s prezidentem. Rozhodl se tedy pro řešení, které už jeho různí oponenti označili za zbabělé či neodpovědné, ale které za určitých okolností může vést k výsledku, o nějž Sobotkovi především jde: vypudit Babiše z funkce ministra financí.

Proč je to tak důležité? Jednoduše proto, že pouze ministerstvo financí zbavené ve svém čele Babiše nebo někoho, kdo bude Babišovi až do voleb krýt záda, může vyšetřit a rozkrýt, co se vlastně skrývá za Babišovými triky s korunovými dluhopisy, nebo jak závažná je zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, že v hospodaření ministerstva jsou nesrovnalosti ve výši 100 miliard korun.

Jde tedy především o to, aby se obraz „neprůstřelného“ Babiše, který se vykresluje jako dobrý hospodář, na něhož jsou účelově pořádány politické hony na čarodějnice, do voleb zásadně změnil. A co na veřejnost může zapůsobit víc než zjištění ministerstva, které Babiš zatím ovládá, že na ministerstvu tohoto „dobrého hospodáře“ není leccos v pořádku a že ministrovi podléhající Finanční správa vskutku řádně nešetřila Babišovy machinace s korunovými dluhopisy? Navíc je možné, že by se z útrob ministerstva ovládaného někým jiným než Babišem vyvalilo ještě i leccos dalšího, co by Babišově reputaci nepomohlo.

Vysoká premiérova hra

Sobotka tedy rozehrál velkou hru. Doufá, že se při vytváření nové vlády podaří docílit toho, že třeba i za cenu konce jeho vlastního premiérování skončí i Babiš ve funkci ministra financí. ČSSD už jasně řekla, že je ochotná se na nové vládě podílet, přičemž ji nutně nemusí vést Sobotka, ale nesmí v ní být Babiš.

Potíž se Sobotkovou „vysokou hrou“ spočívá v tom, že na tahu bude po podání demise prezident Miloš Zeman. A jeho hlavním zájmem je nyní neoslabit Babiše, což, jak jistě ví, by se předáním ministerstva financí do rukou někoho jiného než Babiše nebo do rukou Babišova spojence, jako je třeba Jaroslav Faltýnek, mohlo stát.

Proslýchá se, že by se prezident dokonce mohl rozhodnout po Sobotkově podání demise nerespektovat ústavní zvyklosti a místo přijetí demise celé vlády interpretovat situaci tak, že v demisi je jen Sobotka. To by mu mohlo umožnit jen vyměnit premiéra a jinak ponechat vládu v současném složení.

Takový postup by ovšem narazil nejen na odpor odborné veřejnosti a většiny stranických politiků, ale také by nejspíš vedl k odchodu přinejmenším ČSSD z dalších jednání, tedy i z vlády. Právě spekulace, že by se prezident mohl zachovat proti duchu ústavy, nakonec Sobotku možná vedly k tomu, že se rozhodl podání demise oddálit až poté, co se poradí s koaličními stranami, nejspíš až po prezidentově návratu z Číny v druhé polovině května. ČSSD zejména potřebuje vědět, jak by se při postupu Zemana, který obchází ústavní zvyklosti, zachovali lidovci.

Zemanovi ale zbývá celá řada možností, jak se pokusit docílit svého i bez toho, že by se uchyloval k neortodoxním řešením. Může kupříkladu tvrdit, že pokud bude nová vláda vytvořena na půdorysu současné koalice, ministerstvo financí patří hnutí ANO. A že kdyby tedy nakonec vyhověl požadavku ČSSD, že v nové vládě nesmí být Babiš, má ANO právo jmenovat do funkce ministra financí někoho jiného z vlastních řad.

Zeman také může jednoduše jmenovat celou novou vládu z lidí mimo politiku podle svého gusta, což by vzhledem k tradici „úřednických vlád“ u nás nebylo už ani řešení nějak neortodoxní. Na ministerstvo financí může přitom dosadit někoho, kdo nebude s vyšetřováním Babišových aktivit nijak spěchat.

Sobotka ale dobře ví, že Zeman musí být opatrnější než při řešení krize v roce 2013. Usiluje o vlastní znovuzvolení a jistě si i on pamatuje, že jeho řešení tehdejší krize (jakož pak i průtahy se jmenováním Sobotky do čela vlády vzešlé z voleb) srazilo výrazně jeho preference.

Jisté je, že Sobotka už dosáhl pouhým návrhem demise nové politické dynamiky a jistého posunu ve vnímání Babiše. Část veřejnosti si bude jistě klást otázku, zda podezření, které ČSSD vznáší na adresu Babiše, lze jen tak ignorovat coby údajně účelový politický hon, když je premiér ochotný kvůli tomu obětovat celou vládu a možná i svoji politickou kariéru.

Zdá se také, že Sobotkův překvapivý tah zaskočil ANO. Inzeráty s Andrejem Babišem, na nichž má přelepená ústa, protože se ho prý ČSSD snaží umlčet, které se po návrhu demise objevily v českých denících, byly evidentně vymyšleny jako reakce na snahy ho odvolat. Návrhem demise Sobotka povýšil krizi na jinou úroveň. Jde v ní sice pořád primárně o Babiše, ale je to útok méně adresný a zároveň, vzhledem k možné politické ceně, údernější a nabízející více variant řešení.