Mou nejoblíbenější četbou se v posledních měsících staly pravidelné zprávy o situaci v oblasti migrace. Ministr vnitra Milan Chovanec je každých čtrnáctí dní předkládá vládě. Zprávy vždy začínají stejnou větou: Pokračující migrační vlna se i v — zde je třeba doplnit příslušný měsíc a rok — České republice vyhýbá. Ve spojitosti s migrační krizí jsou na jejím území zajišťováni pouze jednotlivci či malé skupiny migrantů.

Proto je bezpochyby životně důležité přijímat zvýšená bezpečností opatření a posvítit si na těch pár cizinců, kteří v našem pohostinném státě uvízli, a ještě se jim nepodařilo zmizet do Německa. Neprůstřelná logika chovance ústavu pro choromyslné a slabé na duchu. A nepřijatelné zneužívání skutečných obav veřejnosti, která nemá informace, které může mít přinejmenším každý politik a novinář.

Neexistujícímu nebezpečí je ovšem třeba se postavit se vší rozhodností. Právní stát a mezinárodní závazky musí jít v době krize stranou. Nelze brát ohledy na prkotiny. Naše zákony si ostatně na ohýbání už zvykly a nejedna hadí žena by jim jejich pružnost mohla závidět.

S logikou zmíněného chovance Chovanec podstrčil svému stranickému kolegovi Václavu Klučkovi rozsáhlý pozměňovací návrh k cizineckému zákonu, který má všem cizákům zatnout tipec, omezit jejich práva a konečně jim po zásluze přiřknout status občanů druhé kategorie. Lid, jehož je politická reprezentace pouhým odrazem, si to žádá.

Sněmovnou schválený zákon mimo jiné omezuje možnosti podnikání cizinců nebo slučování rodin a prodlužuje dobu, po které je možné zadržovat cizince v detenčních zařízeních. Rada vlády pro lidská práva spoustu nově navržených ustanovení shledala v rozporu se závazky České republiky podle práva Evropské unie a mezinárodního práva.

— až na pár výjimek — zřejmě nestálo za to se kvůli takové prkotině, jako je právo, ozvat. Foto FB Milana Chovance

Hlasitě protestovali i nikým nevolení občané. Hanebnost, skandál a šlendrián, říkalo se. Všechno marné. Sněmovna se zastrašit nedala, poslušně hlasovala a s každým dalším mávnutím rukou prohlubovala stav bezpráví v naší zemi. Na řadě je Senát. Bude mít možnost ukázat se jako často zmiňovaná pojistka demokracie a hodit zákon kolegům ve Sněmovně na hlavu.

Všeho jsme však mohli být ušetřeni. Včetně budoucího výsměchu nebo dokonce žalob ze strany nadnárodních institucí. Stačilo ctít pravidla. Stát — respektive fungující stát, který se sociální demokracie zavázala vybudovat — má spoustu mechanismů, jak se podobným excesům vyhnout. Neboť v moderních demokraciích víme, že i ministr vnitra je člověk (sic!), nemusí mít vždy svůj den a při psaní zákona se lze dopustit chyby.

Jedním z kontrolních mechanismů je připomínkové řízení, kde se zákony tříbí a hledá se politická shoda. Po něm přichází do hry Legislativní rada vlády a její komise, které odstraní poslední nedostatky a zkontrolují, zda navrhovaná právní norma není v rozporu s českým či mezinárodní právem. Kdyby páreček sociálních demokratů poslal cizinecký zákon v podobě, v jaké ho schválila Sněmovna, do řádného legislativního procesu, zemřel by během pár dní.

Chovanec s Klučkou se však rozhodli pravidel nedbat a ostatním politikům — až na pár výjimek — zřejmě nestálo za to se kvůli takové prkotině, jako je právo, ozvat. Politická reprezentace nám v minulém týdnu znovu ukázala, že ve prospěch lidí nepracuje. Rozhodně tady není pro všechny bez rozdílu. Proč si nekopnout do těch, kteří se nemohou bránit? Hlasy to nestojí, spíše naopak. Kde ale brát jistotu, že jednou nepřijdou na řadu i další skupiny obyvatelstva? Proč si nekopnout i do nich? Začínám mít z takových sociálních demokratů strach.