Vláda na svém středečním zasedání projedná dva obdobné návrhy nominačního zákona. Podle svých předkladatelů má nominační zákon nastavit pravidla pro nominace zástupců státu do firem, které stát vlastní nebo spoluvlastní.

Nová pravidla by měla vyloučit, aby se do vedoucích pozic podniků dostávali lidé na základě politických tlaků či zákulisních dohod.

Ze strany ministra financí Babiše (ANO) jde plnění závazku vyplývajícího z koaliční smlouvy. V té se píše, že se vláda „zasadí o vytvoření závazných standardů pro nominaci zástupců státu do obchodních společností a státních podniků včetně stanovení zásad pro odměňování jejich managementu“.

Druhý návrh předkládá poslanec hnutí ANO Radek Vondráček. Pod poslaneckým návrhem je mimo jiné podepsaný i místopředseda vlády Pavel Bělobrádek nebo předseda hnutí STAN Petr Gazdík. Návrhy se od sebe liší pouze v jedné věci.

Babiš chce zákonem zakázat členům a členkám Parlamentu na čtyři roky po skončení mandátu zastupovat stát v řídících a kontrolních orgánech podniků s majetkovou účastní státu. Vondráčkův návrh nic takového nepředpokládá.

Nyní je otázka obsazování vedení firem s majetkovou účastí státu upravena v několika zákonech. Současně se ji na exekutivní rovině zabývá Vládní výbor pro personální nominace.

Oba ve středu projednávané materiály shodně konstatují, že „daná situace nevytváří předpoklady pro jednotnou objektivní personální politiku státu“.

Veřejnost tak podle nich může pochybovat, zda vliv na obsazovaní míst nemají „zákulisní dohody, politické tlaky, udělování těchto míst politikům jako určité formy odměny za loajalitu, které může být vnímáno jako určitý specifický druh korupce“.

Zákon předkládaný ministrem financí by se mimo jiné dotknul i několika členů hnutí ANO. Například poslance a nového olomouckého hejtmana Ladislava Okleštěka, který sedí v dozorčí radě Povodí Moravy, nebo poslanců Stanislava Pflégera, člena dozorčí rady Povodí Ohře, a Milana Brázdila, člena dozorčí rady Národního centra tkání a buněk. Okleštěk je také podepsaný pod Vondráčkovým návrhem.

Oba návrhy počítají se zakotvením výše zmíněného výboru v zákoně a jeho personálním posílením. Výbor by měl projednávat nominace jednotlivých osob a poté poslat doporučení ministerstvu, které danou osobu navrhlo. Pokud by se rezort rozhodl nerespektovat doporučení výboru, musel by svůj postup zdůvodnit.

Vondráčkův materiál se navrhuje na základě vyjádření jednotlivých rezortů zamítnout. V příloze usnesení se konstatuje, že navrhovaná právní regulace je zbytečná, neboť je vhodnější celou záležitost řešit na exekutivní rovině. Dále se uvádí, že návrh nenaplňuje jeden ze základních znaků zákona, a to vynutitelnost.

V neposlední řadě se upozorňuje na obcházení legislativního procesu, které spočívá v předložení téměř totožného návrhu, jaký připravilo ministerstvo financí, pouze s vypuštěním části upravující zákon o střetu zájmů.

Obdobně je na tom i Babišův návrh. Legislativní rada vlády (LRV) ho navrhuje zamítnout. Zákonná forma regulace předmětné oblasti je podle ní zbytečná. Z návrhu zákona nevyplývá povinnost respektovat výsledek práce výboru.

LRV zpochybňuje i ústavnost navrženého omezení pro poslance a senátory a pokládá jej za nedostatečně zdůvodněné. Současně upozorňuje, že není jasné, proč se má omezení vztahovat pouze na poslanec a senátory, a nikoliv na členy vlády nebo takzvané politické náměstky.