Celá kauza korunových dluhopisů vygradovala v okamžiku, kdy Andrej Babiš nebyl opakovaně schopen vysvětlit rozpory ve svých vyjádřeních o původu peněz, které byly potřeba na nákup dluhopisů jím vlastněné firmy Agrofert.

Následné objevování nezdaněných miliard je pro běžného občana, který sotva najde v kapse kabátu zapomenutou dvacetikorunu, neuvěřitelné. O to neuvěřitelnější jsou pak další zjištění, která vyplouvají na povrch v souvislosti s dokazováním, zda měl ministr financí dostatek disponibilních příjmů.

Babišův kouzelný bankovní účet

O tom, že peníze použité na nákup zmíněných dluhopisů patřily skutečně Andreji Babišovi, se nás ministr financí snažil přesvědčit zveřejněným „výpisem z účtu“.

Problém je ale v tom, že papír, který ministr veřejnosti předložil, nic takového nedokazuje. Banka sama v hlavičce dokumentu uvádí, že pouze potvrzuje uskutečnění obchodu. Na žádost ministra financí tedy banka nakoupila cenné papíry, které byly uhrazeny z jeho běžného účtu. O jejich původu v něm ale nic není, a ani být nemůže.

Už tak informačně bezcenný kus papíru má ale ještě jeden nedostatek, kvůli kterému by byla nedůvěryhodná i dodatečně zakoupená jízdenka na MHD. Chybí na něm datum. Nelze tak jednoznačně ověřit, zda nedošlo k rychlému převodu peněžních prostředků v momentě, kdy už ministrovi zase začalo téct do bot.

Audity příjmů bez skutečných příjmů

Další „důkaz“ měly představovat nezávislé audity dvou mezinárodních auditorských firem. Klidně můžeme odhlédnout od toho, že je čirou náhodou provedly auditorské firmy, které dlouhodobě spolupracují s Agrofertem a Andrej Babiš je tak jejich vděčným zákazníkem, kterého by chtěla mít každá firma. Zásadnější je, že to žádné audity nejsou.

Dokumenty, které Andrej Babiš zveřejnil, jsou znovu jen vějičkou pro veřejnost. Potvrzují pouze to, že jeho účetní poradci umějí správně počítat, dobře sečetli kolonky v daňovém přiznání a následně správně vypočítali odvody na zdravotním a sociálním pojištění. Tento fakt dokazuje i informace, kterou si auditorská firma kryje záda: pouze prý „přepočetli matematickou správnost součtu/rozdílu...“

Zpráva v zásadě nic neřekla a opomíjí hlavní otázku: dorazily skutečně peníze, které měl údajně ministr financí obdržet z takzvaných osvobozených příjmů, na jeho bankovní účet, nebo šlo jen o fiktivní převod dlužných částek? Takovou skutečnost by potvrdil pouze a jen výpis z bankovního účtu, který ovšem předmětem zkoumání nebyl.

Auditorská zpráva se svou relevancí v dluhopisové kauze blíží nule. Nevědomky nás ale nechala nahlédnout do kuchařky, jíž se ministr Babiš řídí při správě svých financí, a do podivných praktik, které proběhly při prodeji jím vlastněných firem.

Firma AFEED, obchod snů

Mezi prodeje, jejichž prostřednictvím se ministr snaží vysvětlit dodatečné příjmy, patří naprosto geniální prodej akcií firem AFEED. V roce 2009 a 2011 prodal dle zveřejněného „auditu“ nejprve 100 ks akcií za 161 milionů korun a následně 20 ks akcií za 59 milionů korun. Celkově na tomto obchodu vydělal 220 nezdaněných milionů korun.

↗

Proč platit daň z příjmů nebo z dividend? Miliardáři stačí jen pár starých akcií, které se nadhodnocené prodají vlastní firmě. Chybějící peníze pak stát vybere na obyčejných lidech. Foto FB Andreje Babiše

Jak ale dokazuje obchodní rejstřík, za tři roky tyto firmy fúzovaly zpět do skupiny Agrofert. Jednoduše řečeno, byl to obchod snů. Nejprve ministr firmy prodal, vytočil na jejich prodeji 220 milionů korun, aby se za pár let firmy opět vrátily k němu do holdingu. Základní otázkou tak zůstává, zda nešlo jen o prostředek, jak vytáhnout z koncernu 220 milionů korun a přes výjimku nedaněného prodeje akcií se vyhnout placení daně.

Hospodářský zázrak jménem PROFROST, a. s.

Podivný je dále i prodej akcií firmy PROFROST. Tato firma byla založena se základním kapitálem 2 miliony korun, aby majitel za několik let vydělal na prodeji akcií 527 milionů korun. Šlo o prodej 16 ks akcií, které měly podle obchodního rejstříku původní cenu celkem 1,6 milionu korun. Andrej Babiš tak tyto akcie zhodnotil o 32937 %. Prostě zamakal!

Na této transakci je ještě podivnější fakt, že třináct dní před samotným prodejem se akcionáři, tedy Agrofert a Andrej Babiš, rozhodli o navýšení základního kapitálu společnosti o dalších 100 milionů korun. Agrofert zaplatil 80 milionů korun a Babiš 20 milionů. Tímto krokem samozřejmě cena podniku před prodejem narostla, a následně o třináct dní později Agrofert kupoval od svého majitele dražší akcie. Proč si sám Agrofert tímto krokem navýšil cenu akcií, za které je následně kupoval? To je přece nanejvýš nehospodárné. Nebyl to opět způsob, jak z Agrofertu vytáhnout stamiliony a vyhnout se přitom placení daní?

Jak máme ministrovi financí věřit, že to s bojem proti daňovým únikům myslí vážně, když jeho samotné obchodní transakce vyvolávají tak velké pochybnosti? Babišův přestup z politického podsvětí do vrcholné politiky vynesl na světlo některé praktiky těch nejbohatších. Zároveň zpochybňuje argument o „prokapání bohatství“ z horních pater mezi běžné občany, jímž se zaklínají zastánci pravice. Z jeho stamilionových machinací neprotekla ani kapka, naopak on sám ještě pořádně ušetřil na úkor obyčejných lidí.