Po několika letech existence připomíná hnutí ANO 2011 politickou stranu. Jinak tomu ani nemůže být. Prvotní nadšení pominulo, idealisté hnutí opouštějí nebo je jejich nasazení mnohem menší, než tomu bylo před pár lety. ANO v tuto chvíli znamená moc. Postupuje kupředu, úspěšné pro hnutí byly ostatně všechny poslední volby. Sněmovní, evropské, komunální, krajské i senátní. Zároveň stále řeší personální krizi, do politiky se profesně úspěšní lidé, které hnutí oslovuje, příliš nehrnou.

Je velmi obtížné říci na základě několika negativních jevů, které se v hnutí v souvislosti se sestavováním kandidátek objevily a objevují, že v něm převládají autoritářské tendence. Vnitrostranickou demokracii si řeší po svém a členům patrně vyhovuje, když nakonec rozhodne autorita nejvyšší.

V politických stranách mnohá rozhodnutí předsedy členové kritizují, v hnutí ANO nikoliv. Pokud si pamatuji, stalo se tak pouze ve dvou případech. Poslankyně Kristýna Zelinková kritizovala Andreje Babiše kvůli Čapímu hnízdu, a nakonec z hnutí odešla. Letos do sporu s hnutím zabředl někdejší olomoucký hejtman Oto Košta.