Daňová progrese není konec světa
Jiří DolejšZatímco velké korporace přemísťují do ciziny miliardy, Češi jsou celkově spíš národ chuďasů. Progresivní zdanění není trestání bohatých, ale spravedlivější rozdělení daňového břemene.
Zavést u daně z příjmů fyzických osob více pásem zdanění odstupňovaných podle výše příjmu není nic nového, ani převratného. KSČM ji navrhuje drahně let, nyní se osmělila téma otevřít i vládní ČSSD. Pokud návrhy daňové progrese nedosahují ani intenzity okolních evropských zemí nebo míry, která v České republice byla ještě před deseti lety, proč ta panika?
Nejde o nějaký výstřel z daňové Aurory, nebohé movitější poplatníky se nikdo nechystá posílat do gulagů. Jen se dosud nepodařilo ukončit kritizované experimentování s rovnou daní a také přemrštěné akcentování daňové konkurence. A navrhován je krok velmi evoluční. Za premiéra Václava Klause bylo zdanění mnohem progresivnější. To nehrozil masivní brain drain do ciziny?
Zvýšení daňové solidarity se dnes někteří analytici brání s odkazem na relativně nižší míru nerovnosti v České republiky (měřeno tzv. Giniho koeficientem). V případě České republiky to ale znamená jen to, že čeští miliardáři jsou chudší než ti světoví, ale naši chudí, kteří zejména sociální stát potřebují, nejsou bohatší. A trend je bohužel takový, že i v kdysi rovnostářské České republice sociální rozdíly narůstají.