Daňová progrese není konec světa

Jiří Dolejš

Zatímco velké korporace přemísťují do ciziny miliardy, Češi jsou celkově spíš národ chuďasů. Progresivní zdanění není trestání bohatých, ale spravedlivější rozdělení daňového břemene.

Zavést u daně z příjmů fyzických osob více pásem zdanění odstupňovaných podle výše příjmu není nic nového, ani převratného. KSČM ji navrhuje drahně let, nyní se osmělila téma otevřít i vládní ČSSD. Pokud návrhy daňové progrese nedosahují ani intenzity okolních evropských zemí nebo míry, která v České republice byla ještě před deseti lety, proč ta panika?

Nejde o nějaký výstřel z daňové Aurory, nebohé movitější poplatníky se nikdo nechystá posílat do gulagů. Jen se dosud nepodařilo ukončit kritizované experimentování s rovnou daní a také přemrštěné akcentování daňové konkurence. A navrhován je krok velmi evoluční. Za premiéra Václava Klause bylo zdanění mnohem progresivnější. To nehrozil masivní brain drain do ciziny?

Zvýšení daňové solidarity se dnes někteří analytici brání s odkazem na relativně nižší míru nerovnosti v České republiky (měřeno tzv. Giniho koeficientem). V případě České republiky to ale znamená jen to, že čeští miliardáři jsou chudší než ti světoví, ale naši chudí, kteří zejména sociální stát potřebují, nejsou bohatší. A trend je bohužel takový, že i v kdysi rovnostářské České republice sociální rozdíly narůstají.

×