„Chátrám kvůli spekulacím“ se jmenuje prohlášení nezávislého kolektivu, který minulou neděli na několik hodin obsadil chátrající Dělnický dům v brněnské Spolkové ulici. Budova, která byla v minulosti centrem sociálně demokratického hnutí, sídlilo v ní kino a byla centrem DJské scény, přes deset let chátrá. Přibližně stejně dlouho je pak prohlášen za kulturní památku. V obsazené budově aktivisté zorganizovali večeři, následovala hudební produkce a světelná show.

Cílem akce „nebyla prvoplánová zábava, ale poukázání na skutečnost, že zatímco v Brně panuje bytová krize a hlad po prostorech pro alternativní kulturu, přímo v centru města ziskuchtiví spekulanti nechávají chátrat celé domy, které by mohly dále sloužit všem obyvatelům města,“ píše se v prohlášení.

Akce proběhla bez střetu s policií nebo zástupci majitele. Na místě zůstaly pouze transparenty „Prázdné domy, mrtvé město“ a „Chátrám kvůli spekulaci“ pověšené z oken a ze střechy domu.

„Jde o naši první akci, ale smiřte se s faktem, že o nás neslyšíte naposled. Jsme špína za nehty, kterou nedokážete umýt, která vám dennodenně připomíná, že je tu někdo, komu nejsou lhostejné prázdné umírající domy a nenechá se zlomit lhostejností k veřejnému prostoru,“ píše se také v prohlášení.

Dělnický dům si aktivisté vybrali jako jeden z nejkřiklavějších případů zanedbávaných brněnských staveb. Chtějí ale upozorňovat na další konkrétní problémy v jednotlivých lokalitách. Do budoucna pak nevylučují ani trvalejší obsazení některé z budov.

Dům v brněnské Spolkové ulici získal svou dnešní funkcionalistickou podobu koncem dvacátých let dvacátého století. Sloužil jako centrum sociálně demokratického hnutí a odborů, několik desetiletí v budově sídlilo kino. Za první republiky se na místě scházela brněnská odnož uměleckého Devětsilu. Po sametové revoluce v budově sídlil legendární TetraHydroClub, a ta se tak stala centrem pro lidi vyhledávající elektronickou hudbu.

Na přelomu tisíciletí začal zájem o klub upadat. Tehdejší majitel dům v roce 2004, dva měsíce po jeho prohlášení kulturní památkou, prodala firmě Majordomus. Ta pak budovu o rozloze dvou tisíc metrů čtverečních vlastní dodnes.

Firma Majordomus už v roce 2005 neúspěšně žádala o zrušení památkové ochrany. V roce 2009 podala žádost o územní rozhodnutí k zamýšlenému stavebnímu projektu. Většina domu tak má padnout k zemi, aby na volném místě mohl být postaven dům s jednapadesáti byty a necelou stovkou parkovacích míst. Podle jednatele firmy Josefa Bauera firma „o rekonstruování stavby a obnovení kulturního života neuvažovala, protože takový projekt na rozdíl od výstavby bytů nemá jistou finanční návratnost.“

Podle aktivistů ale „nejde jen o lhostejnost Majordomu, ale i veřejnosti a především státu, který nečinně přihlíží chátrání památkově chráněné budovy, přestože označením budovy za kulturní památku veřejně deklaroval zájem o její zachování.“