Evropská unie letos v únoru schválila balík zákonů, který zásadním způsobem upravuje významné pilíře Zelené dohody pro Evropu, takzvaného Green Dealu. Oslabila tím směrnice, jež nařizují, jakým způsobem mají firmy zveřejňovat podrobná data o dopadech svého podnikání na životní prostředí. Zmírnila se také kritéria pro to, jak by měly velké společnosti prověřovat a odstraňovat neblahé dopady svých dodavatelských řetězců na životní prostředí a lidská práva.

Přestože evropští státníci změny prezentovali především jako způsob, jak ulevit malým a středním podnikům od administrativní zátěže, nyní se ukazuje, že klíčové úřady úpravy v zelené legislativě konzultovaly především s úzkým okruhem velkých korporací.

Vyplývá to ze středeční analýzy bruselské pobočky Transparency International. Deník Referendum ji získal exkluzivně spolu s několika zahraničními médii, například s deníkem Financial Times, serverem Politico či lotyšským veřejnoprávním rozhlasem.

Organizace analyzovala, s jakými zájmovými skupinami se klíčoví legislativní aktéři během přípravy změn scházeli. „Balíček zákonů vznikal pod taktovkou velkých podniků,“ řekl Deníku Referendum vedoucí politický pracovník Transparency International EU Raphaël Kergueno.

„Při jednáních za zavřenými dveřmi i na lobbistických schůzkách předních činitelů EU po celou dobu dominovaly velké korporace a organizace napojené na Spojené státy,“ dodal. Občanská společnost i evropské malé a střední podniky — tedy právě ty subjekty, kterým má tato legislativa údajně pomoci — se podle něj prakticky nedostaly ke slovu.

Znečišťujeme, ale chceme si to nechat pro sebe

Legislativní balík — bruselským názvoslovím označovaný jako omnibus —, který vešel v platnost začátkem letošního roku, upravuje zákonné povinnosti firem vyplývající z evropské klimatické strategie, známé jako Zelená dohoda pro Evropu neboli Green Deal. Právě tuto strategii Evropská unie v posledních letech postupně a výrazně oslabuje, a to zejména během druhého mandátu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové.

K nejvýznamnějším změnám patří to, že velké podniky už nemusejí publikovat firemní klimatický plán, tedy dokument, v němž měly přesvědčivě doložit, jak se chystají omezit své emise v souladu se závazkem Pařížské dohody. Cílem dohody je udržet oteplení planety co nejblíže hranici 1,5 stupně Celsia.

Balík změn také zúžil okruh firem, které budou muset vykazovat svůj dopad na klima, a části z nich tuto povinnost navíc odložil. „V praxi to znamená, že velké společnosti mohou do roku 2028 považovat zveřejňování klíčových klimatických údajů za nepovinné,“ vysvětluje Kergueno.

Právě proto nemusela například energetická skupina EP Group Daniela Křetínského ve své poslední výroční zprávě zveřejnit celkové emise, které produkuje. Deník Referendum přitom popsal, že právě tato korporace se vloni stala vůbec největším evropským znečišťovatelem.

Údajné zájmy malých firem jako fíkový list korporací

Evropští politici rozvolnění regulací prezentovali především jako způsob, jak ulevit malým a středním podnikům od administrativní zátěže. „Méně byrokracie a menší zátěž zejména pro malé a střední podniky,“ argumentoval například švédský pravicový europoslanec Jörgen Warborn, zpravodaj Evropského parlamentu pro tento omnibus.

Transparency International ale zjistila, že při konzultacích ke změnám měly hlavní slovo především velké korporace. Výsledná podoba předpisů podle organizace „věrně zrcadlí požadavky úzké skupiny zástupců průmyslu“.

V únoru 2025 uspořádala Evropská komise kulatý stůl se zájmovými skupinami, aby od nich sesbírala podněty ke změnám. Transparency International požádala o seznam účastníků, odpovědi se ale dočkala až o rok a půl později. Ze seznamu vyplývá, že přes dvě třetiny účastníků tvořili zástupci velkého byznysu, kdežto občanské organizace byly zastoupeny pouze z dvanácti procent.

Ještě výraznější nepoměr ukazují osobní schůzky. S firmami absolvoval europoslanec Warborn celých sedmdesát tři procent svých schůzek, eurokomisař Valdis Dombrovskis, který měl návrh na starosti v Evropské komisi, pak dokonce osmdesát dva procent.

Zástupci malých a středních podniků se podle Transparency International účastnili jen čtyř procent osobních schůzek s oběma politiky. Přitom právě jejich zájmy zaznívaly jako hlavní argument pro úpravu legislativy.

Transparency International poukazuje i na geografický nepoměr v zastoupení lobbingu. Korporace a skupiny se sídlem ve Spojených státech se s klíčovými evropskými politiky setkávaly častěji než firmy a organizace z členských zemí Evropské unie.

Jedním z nejhlasitějších průmyslových zastánců změn v legislativě byla fosilní společnost ExxonMobil. Ropný gigant se loni přimlouval u amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby proti unijním regulacím tlačil během obchodních jednání. Právě lobbisté ExxonMobilu se den před konáním kulatého stolu sešli přímo s eurokomisařem Dombrovskisem. Po předložení návrhu změn ExxonMobil tvrdil, že regulace byly upraveny díky jeho úsilí.

Únos evropské legislativy

Evropská komise připravila změny regulací ve speciálním zrychleném režimu, který obchází její běžný legislativní proces. Zaštiťovala se přitom „naléhavostí“ situace a potřebou podpořit hospodářský růst a udržet konkurenceschopnost Evropské unie na světových trzích.

Evropská ombudsmanka Teresa Anjinhoová zrychlenou cestu kritizovala a navíc v ní shledala nesprávný úřední postup. Zdůvodnění změn podle ní „odráží spíše priority Komise než objektivní naléhavost“.

Komisi vytkla také to, že do procesu dostatečně nezahrnula širší veřejnost a legislativu představila bez náležitého posouzení jejích dopadů. Navíc podle ní Komise v rozporu s evropským klimatickým zákonem patřičně neprozkoumala, zda jsou navrhované změny v souladu s evropskými klimatickými cíli.

Transparency International upozorňuje, že se Komise k tomuto zrychlenému a netransparentnímu postupu bez účasti širší veřejnosti následně uchylovala i při dalších deregulacích. Podle protikorupční organizace proto hrozí, že korporátní zájmy budou mít na evropskou legislativu nadměrný vliv.

„Interní pokyny samotné Evropské komise varují před ‚regulačním únosem‘ a vyžadují široké veřejné konzultace,“ upozorňuje Raphaël Kergueno z Transparency International. Způsob prosazení deregulace zelené legislativy považuje za bezprecedentní a nebezpečný: „Současné změny v legislativě i balíčky, které po nich následovaly, zrušily záruky v podobě zapojení veřejnosti. Hrozí proto, že budou uspokojovat pouze velmi úzkou skupinu zájmů. To, co začalo jako nouzové zjednodušení postupu, se nyní stává novou normou v procesu tvorby právních předpisů Evropské unie.“