Nad Čáslaví se tyčí výrazný kopec, který nelze přehlédnout. Vznikl jako městská skládka v roce 1995 a dnes tvoří vedle věže na náměstí další dominantu města. Jde o těleso s extrémně rozmanitým složením, které v krajině zůstane desítky, možná i stovky let. Proto stojí za to sledovat, co se kolem něj děje.

Arnika spolu s místním spolkem Čáslav na jaře letošního roku odebrala celkem osmnáct vzorků vody, půdy, prachu a vajec a zjišťovala, jaká je situace v době, kdy se na skládku už přes rok odpad nenaváží.

Žijeme v době, kdy znečišťující látky nejsou výjimkou, ale běžnou součástí životního prostředí. Vědci dokonce mluví o překročení jedné z planetárních mezí — meze takzvaných nových entit. Patří sem syntetické chemické látky, plasty, „věčné chemikálie“ PFAS, perzistentní organické látky i další látky, které lidstvo vyrábí nebo masově uvolňuje do prostředí. Jejich množství a rozmanitost rostou rychleji, než je společnost dokáže testovat, monitorovat a regulovat.

Čáslavská skládka je malým, ale konkrétním obrazem tohoto problému. V jejím tělese se soustřeďují odpady z různých dob a s rozdílným chemickým složením, včetně látek, jejichž dlouhodobé působení stále neznáme dostatečně.

A právě proto je nutné sledovat, co ze skládky může putovat do vody, půdy, prachu, a nakonec i do potravního řetězce.

V Čáslavi se ukazuje slabina současného systému: u českých skládek se některé látky sice monitorují, ale jen v omezeném rozsahu. Sleduje se úzký výběr ukazatelů, který nemusí odpovídat skutečné rozmanitosti odpadů, jež na skládkách končí. Jak potvrzují i závěry naší studie v této lokalitě, takové monitorování nestačí — řada rizikových látek může zůstávat mimo zorné pole úřadů i veřejnosti.

Kontaminovaná vejce

Ve vzorcích vody jsme nezjistili významné znečištění těžkými kovy, výsledky ale ukázaly zvýšenou přítomnost látek typických pro skládkové výluhy. Voda v toku Klejnárka nad skládkou odpovídala normám a voda v soukromých studnách splňovala platné hygienické limity pro pitnou vodu. V Klejnárce pod skládkou a ve veřejně přístupném, v současnosti nevyužívaném vrtu s podzemní vodou jsme ale zaznamenali obohacení o bor a PFAS, především o PFBS.

Naznačuje to, že se kontaminace ze skládky může šířit po směru proudění podzemních vod. Soukromé studny sice v době odběru splňovaly platné hygienické limity pro těžké kovy i PFAS, jejich současný stav však pro budoucnost nemusí znamenat nic. PFAS jsou velmi perzistentní a některé z nich, zejména krátkořetězcové látky včetně PFBS, jsou ve vodním prostředí dobře rozpustné a pohyblivé. Je proto nutné sledovat, jak se jejich koncentrace v okolí skládky vyvíjejí v čase.

Ještě výraznější nález přinesl vzorek podmáčené půdy z pole v bezprostředním okolí skládky. Našli jsme v něm čtyři PFAS, které se typicky objevují ve skládkových vodách. Koncentrace PFBS zde překročila nejvyšší hodnotu uváděnou v zahraničních studiích z okolí skládek více než čtyřikrát a koncentrace PFHxS více než čtyřiadvacetkrát.

PFBS navíc nebyla v plošném evropském průzkumu půd zachycena vůbec. Vzhledem k tomu, že podle ortofotosnímků může v tomto místě docházet k vytékání vod ze skládky na pole, jde o zjištění, které si zaslouží okamžitou pozornost — zvlášť pokud se na poli pěstují plodiny.

Kontaminace se neukázala jen ve vodě a půdě. Vzorkovali jsme také usazený prach, který se může znovu uvolňovat do ovzduší, a tím se dostávat i do dýchacích cest. Nejvyšší koncentrace sledovaných těžkých kovů jsme naměřili na příjezdové cestě ke skládce. U olova šlo o hodnotu přesahující orientační indikátor znečištění používaný ministerstvem životního prostředí pro půdy, protože pro prach žádné limity stanoveny nejsou.

Směrem od skládky koncentrace těžkých kovů v prachu klesaly. Ve stejném vzorku jsme zjistili také nejvyšší koncentrace sedmi sledovaných PCB a patnácti polycyklických aromatických uhlovodíků. Benzopyren zde mírně překročil orientační indikátor MŽP pro průmyslové plochy.

Nejzávažnější zjištění přinesly vzorky vajec. Ze čtyř směsných vzorků dva překročily evropské akční limity pro dioxinům podobné PCB a jeden překročil limit přímo pro sumu šesti indikátorových PCB v potravinách určených ke konzumaci. Akční limit je hodnota, při které by se měl aktivně řešit potenciální zdroj těchto látek ve vejcích. To je podstatné proto, že PCB a další perzistentní organické látky se ukládají v tukových tkáních a mohou se hromadit v potravních řetězcích a negativně působit na lidské zdraví.

Vejce z domácích chovů přitom představují přímou potravní expoziční cestu, kterou se tyto látky mohou dostat k lidem. Kraj ve spolupráci s veterinární správou by proto měl informovat chovatele slepic v okolí skládky a zajistit kontrolní odběry vajec, případně dalších potravin ze zvířat chovaných v okolí.

Je třeba jednat

Co s tím? V první řadě je potřeba rozšířit oficiální monitoring o látky, které se v okolí skládek běžně nesledují — zejména PFAS ve vodách a zemědělské půdě, ale také polycyklické aromatické uhlovodíky a PCB v prachu z okolí skládky. V případě zemědělské půdy a plodin pěstovaných v okolí skládky je namístě sledovat kromě PFAS i kontaminaci těžkými kovy.

Na příjezdové cestě by mělo dojít k omezení prašnosti. Současně je jak na ní, tak na poli, kde se mohou skládkové vody dostávat do zemědělské půdy, namístě podrobnější průzkum a analýza rizik. Skládkové vody a také vody ze všech podzemních vrtů by se měly analyzovat častěji, aby bylo možné zachytit i sezonní výkyvy a případné zhoršování situace.

Výsledky těchto měření musí být pravidelně a srozumitelně zveřejňovány. Místní obyvatelé mají právo vědět, co se nachází ve vodě, půdě a prachu v jejich okolí, jak se hodnoty vyvíjejí v čase a co mohou znamenat pro jejich zdraví, zahrady, studny nebo domácí chovy.

Nejde jen o transparentnost. Veřejně dostupná data jsou podmínkou pro to, aby mohli obyvatelé, samospráva i nezávislí odborníci včas rozpoznat problém a požadovat nápravu. Přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí i jejich aktivní zveřejňování ostatně patří mezi principy Aarhuské úmluvy.

Je pravda, že právní předpisy a rozsah povinného monitoringu často zaostávají za nejnovějšími vědeckými poznatky. U některých látek může trvat roky, než se jejich rizika promítnou do limitů a pravidelného sledování. To ale nemůže být důvodem k nečinnosti — spíše naopak. Pokud víme, že se ze skládky šíří látky, které současný systém nesleduje dostatečně, měli bychom jednat dříve, než se z dnešního varovného signálu zítra stane potvrzený problém.