Odešla Dolly Partonová. Zůstali miliardáři

Petr Bittner

Dolly Partonová ukázala, že bohatství nemusí sloužit jen k dalšímu vlastnímu obohacování. Miliardy, které vydělala, vracela společnosti. Ve světle jejího odkazu je nenasytnost dnešních miliardářů o to zřetelnější.

Americká zpěvačka, autorka písní, herečka a filantropka Dolly Partonová zemřela 25. srpna ve věku osmdesáti let. Na snímku v roce 1984. Foto Alan Light, Flickr

Zemřela Dolly Partonová. Uměla vydělat obrovské peníze, ale nepovažovala je za konečný smysl celé hry. Celý život je vracela lidem, komunitě, svému rodišti, dětem i obětem katastrof a nemocí. Zůstali tu s námi miliardáři, kteří se svým jměním nedělají nic z toho.

Svoje bohatství používala k tomu, aby lidé pracující v jejím zábavním impériu mohli studovat a aby chudší rodiny měly větší šanci udržet děti ve škole. Ve svém rodném kraji nabízela školákům peníze, pokud školu dokončí. A její společnost provozující Dollywood později nabídla zaměstnancům a zaměstnankyním — včetně sezonních a částečných — hrazené školné, poplatky a knihy ve vybraných vzdělávacích programech.

Zůstává Jeff Bezos, který vybudoval jedno z největších jmění lidských dějin na Amazonu, firmě, která utratila miliony dolarů za externí poradce zaměřené proti odborovému organizování a jejíž pracovní podmínky se opakovaně staly předmětem kritiky kvůli vysoké úrazovosti a extrémnímu tlaku na produktivitu.

Bohatství vracela společnosti

Dolly Partonová založila program Imagination Library a rozdala ve spolupráci s občanským sektorem více než 300 milionů knih dětem od narození do jejich pěti let — bez ohledu na příjem jejich rodičů. Její vlastní otec totiž neuměl číst ani psát a ona celý život přemýšlela, co všechno by mohl dokázat, kdyby dostal vzdělání.

Peníze, které vydělala, tak pomáhaly dětem získat něco, co trh přirozeně nerozděluje podle potřeb, ale podle toho, kdo si to může dovolit. Použila soukromé bohatství, aby něco veřejně prospěšného dostali i ti, kterým to privatizované veřejné služby nedokážou poskytnout.

Zůstává Andrej Babiš, který vybudoval obří podnikatelské impérium, jehož součástí se po léta staly také stovky milionů a miliardy korun z veřejných a evropských podpor, zatímco jeho vztah k vlastním firmám a politické funkci opakovaně řešily české i evropské instituce kvůli střetu zájmů. Valná část Čechů je nadále schopná vzhlížet k podnikatelskému příběhu, v němž soukromé impérium masivně odčerpává peníze vytvořené společností.

Partonová po ničivých požárech v rodném Tennessee založila My People Fund a postiženým rodinám neposílala „modlitby“, poukázky, složitě administrativně podmíněnou pomoc, ani „poučení o finanční odpovědnosti“. Posílala jim peníze. Stovky rodin, které přišly o domov, dostávaly každý měsíc hotovost, aby samy rozhodly, co právě potřebují. Do svého rodného kraje navíc desítky let vracela investice, pracovní místa a instituce.

Zůstává Zdeněk Bakala, který je pro českého čtenáře symbolem přesně opačného vztahu velkého kapitálu k regionu, z něhož čerpá: příběh OKD, desítek tisíc hornických bytů a majetku Ostravska a Karvinska se na léta stal symbolem privatizace, dividend a hodnoty odtékající z chřadnoucího kraje.

Dolly Partonová dala milion dolarů na výzkum covidu na Vanderbiltově univerzitě a její peníze pomohly financovat raný vývoj vakcíny Moderna. Podporovala dětskou nemocnici a věnovala další milion dolarů na výzkum dětských infekčních nemocí. Část peněz, které získala díky vlastnímu talentu, posílala do medicíny: neměly jí přinést další miliony, ale obyčejným lidem zdraví.

Zůstává Richard Sackler, jehož miliardové bohatství vyrostlo na Purdue Pharma a OxyContinu, léku, který nese lví podíl na americké opioidové katastrofě. Firma se v souvislosti se svým jednáním přiznala k federálním trestným činům a následovaly roky soudních sporů o miliardová vyrovnání.

Bohatství není totéž co velikost

Dolly Partonová byla hluboce věřící žena z amerického jihu, která veřejně vzkazovala gayům, že mají absolutní právo milovat, koho milují, transgender lidem, že mají absolutní právo být těmi, kým jsou, a černým Američanům, že na jejich životech záleží. Když pochopila, že slovo „Dixie“ v názvu její atrakce nese pro část lidí rasistickou a konfederační zátěž, nechala ho odstranit — šla tak příkladem všem, kteří si ze své neomylnosti a vlastní výjimečnosti udělali politický program. Člověk může něco nevědět, ale jakmile zjistí, že tím druhým ubližuje, může to změnit.

Když jí politici v Tennessee chtěli postavit sochu před Kapitolem, sama je požádala, aby ji na piedestal nestavěli. Učila americkou společnost, že budování kultů osobnosti nikomu z lidí, které měla celý život na srdci, ani trochu nepomůže.

Zůstává Elon Musk, který své jmění, firmy, sociální síť i stovky milionů dolarů použil k získání bezprecedentního politického vlivu. Stal se jedním z nejvýznamnějších finančních podporovatelů Donalda Trumpa a využil svou moc k prosazování kulturní války proti progresivním tématům, transgender lidem a programům diverzity.

Kromě nekonečné palety hudebního odkazu po sobě Dolly Partonová zanechala i memento: víme, k čemu všemu by šly prostředky miliardářů použít. Víme, čemu všemu by šlo zabránit, kdyby se jejich vliv aspoň zčásti vrátil do rukou lidem.

Víme, že velikost se neměří velikostí sochy, ale otevřeností srdce, ohleduplností a hodnotami komunity, péče a lásky. A pokud chceme tenhle svět zachránit, musíme prostředky, které svou každodenní prací vytváříme, vrátit k hodnotám péče, solidarity a společného dobra — místo aby končily u lidí, kteří je používají především k dalšímu hromadění bohatství a moci.