Jakmile letos vedra ukázala, co umí — a co my neumíme —, začala se mi neodbytně vracet myšlenka, že mnohé kostely v Čechách i na Moravě jsou málo navštěvované i během nedělních bohoslužeb, natožpak v týdnu.

Ano, vím, zvlášť památné stavby s pěknými recenzemi na Googlu jsou vyhledávaným cílem turistů, neboť se ve většině z nich neplatí vstup a je na co koukat. V některých můžeme přes mříže zahlédnout tu krásu uvnitř…

Pokud nemáte klimatizaci a teploměr se šplhá ke čtyřicítce, můžete stát ve sprše, trávit hodiny v supermarketu, pokud je ve vašem městě, anebo jezdit metrem, žijete-li v Praze. O moc víc se toho nenabízí. Leckdo nemá ani dost peněz zajít si na espresso tonic do klimatizovaného caffé.

A teď si představte, že někde blízko je budova, ve které je sice v zimě zima, ale v létě nádherný chládek. Někdo tam visí na kříži a na obrazech je vidět všelijaké utrpení, ale někdo, kvůli němuž ten dům postavili, zve k sobě všechny lidi bez rozdílu.

Prostě útočiště

Nebylo by špatné tam strávit vlídné chvíle bez obav, že budeme muset sledovat obřad, kterému nerozumíme, a třeba se nám i protiví. Jenže je tu háček: kostely v naší zemi byly hojně vykrádané. A vzít na sebe odpovědnost, že tam někdo provede něco nekalého, je těžké. Organizovat hlídání věřícími není jednoduché, a tak je prostě zavřeno.

Napsala jsem tady panu arcibiskupovi:

Vážený otče arcibiskupe, obracím se na Vás s naléhavou prosbou: V těchto extrémně horkých dnech jsou nejvíce ohroženi ti nejslabší z nás. Nebylo by možné otevřít některé zavřené kostely, aby si měli kde vydechnout a načerpat naději? Asi to zní naivně, ale v okolních zemích jsou kostely otevřené běžné. Chápu obavy z krádeží atd. ale... Děkuji za trpělivost a přeji vše dobré! Agata Hauserová

Když už jsem ani nedoufala, přišla odpověď:

Vážená paní, děkuji Vám za Váš podnět. Byl jsem v uplynulých dnech v Římě, a proto reaguji až nyní. Vaší dobrou myšlenkou se budeme zabývat, ale není v naší moci operativně nařídit všem správcům kostelů, aby je otevřeli… S přáním Božího požehnání Mons. Stanislav Přibyl, CSsR

Milosrdná tvář

Přemýšlím, jak odpovědět. Jak pana arcibiskupa ubezpečit, že nevolám po nařizování, ale po tom, aby se na správce kostelů obrátil s prosbou? Vždyť není mnoho příležitostí, kdy církev může všem lidem ukázat milosrdnou tvář. Nakonec nejspíš jen poděkuji a budu doufat, že pan arcibiskup myslel svá slova vážně.

Křesťanské kostely byly místem azylu a ten dodnes poskytují v některých zemích zoufalým lidem, například migrantům, navzdory represím státního aparátu. Nabízejí útočiště ve válkách i v přírodních pohromách lidem bez rozdílu vyznání. Nic nenasvědčuje tomu, že nebudou potřeba i nadále.

Pro někoho je to s podivem, ale právě takové je opravdové křesťanství, které s sebou přinesli Cyril a Metoděj, jejichž svátek budeme v neděli halasně slavit.