Tisíce metrů pod hladinou na mořském dně se v průběhu milionů let nahromadila ložiska kovů a nerostů, jako je mangan, nikl a kobalt, do podoby uzlíků o velikosti bramboru. Ty teď přilákaly pozornost těžebních korporací, které by k jejich získání měly používat gigantické stroje. Těžba v hlubokém moři je zcela nové odvětví. Kromě několika malých testů se dosud v komerčním rozsahu neuskutečnila. Zainteresované společnosti se však na zahájení plnohodnotné produkce připravují.

Stejně jako těžba na souši je i těžba v hlubokém moři nesmírně destruktivní. Těžba na mořském dně je však z mnoha důvodů ještě riskantnější. O hlubokém moři totiž víme méně než o povrchu Měsíce či Marsu. Přesně předpovědět veškeré dopady hlubokomořské těžby na životní prostředí je proto krajně obtížné. Je však pravděpodobné, že budou velmi významné, a to jak v samotných těžebních oblastech, tak i mimo ně. Hrozí tak, že kvůli zisku několika korporací zničíme jeden z nejcennějších a nejzachovalejších ekosystémů na naší planetě.

Mezi největší hrozby patří ohrožení mořské biologické rozmanitosti či snížení schopnosti oceánů absorbovat a ukládat přebytečné teplo a oxid uhličitý, což pomáhá zpomalovat klimatickou krizi. Hrozí ale také znečištění světlem, odpadem a podmořským hlukem, který se bude šířit na velké vzdálenosti a bude mít velmi rušivý vliv na mořské savce, pro které je zvuk hlavním prostředkem podvodní komunikace a orientace. Například velryby a delfíni jsou na zvuku životně závislí. Pomocí něj komunikují, hledají potravu, orientují se i pečují o svá mláďata.

Vzrůstající odpor

Mezinárodní odpor vůči odvětví těžby v hlubokém moři stále roste. Podniky, včetně automobilek a společností Google, Samsung a Ecotricity se zavázaly, že nebudou používat minerály těžené z oceánů. Více než 700 vědců ze 44 zemí podepsalo otevřenou výzvu k pozastavení těžby v hlubokém moři. A po trvalém nebo dočasném zákazu těžby nyní volá také mnoho vlád včetně Francie, Španělska, Německa a Nového Zélandu. Česká republika se zatím k těmto vládám nepřipojila.

Těžební společnosti však na rozvoj odvětví nadále tlačí. Patří mezi ně také korporace se sídlem ve Vancouveru — The Metals Company. Ta vytváří tlak přímo na jednotlivé státy.

Její metodou je šíření nepravdivých tvrzení, že k řešení klimatické krize a budování infrastruktury bez fosilních paliv je nezbytné těžit suroviny z mořských hlubin, protože na pevnině dostatek vzácných kovů údajně nelze získat. Společnost zároveň uzavírá problematické dohody s tichomořskými ostrovními státy, které spočívají v tom, že využívá jejich potřebu ekonomického rozvoje k získání nevýhodných ústupků a přístupu do jejich teritoriálních vod.

Společnost se také rozhodla využít protiekologických postojů administrativy Donalda Trumpa a jejích úzkých vazeb na velké technologické společnosti. Poptávku po kritických nerostných surovinách totiž zvyšuje právě rozmach umělé inteligence a technologického sektoru.

The Metals Company se proto rozhodla obejít Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA), který stanovuje pravidla pro těžbu v hlubokém moři, a požádala přímo Spojené státy o licenci k průzkumu a těžbě v mezinárodních vodách Tichého oceánu, konkrétně v Clarion-Clippertonově zóně. Americké úřady naznačily, že by licenci mohly udělit během jednoho roku. Greenpeace proto podalo stížnost k ISA a toto možné porušení mezinárodního práva bude projednáváno během jeho červencového zasedání.

Přestože Česká republika nemá přístup k moři, může budoucnost světových oceánů významně ovlivnit prostřednictvím mezinárodních institucí. Je totiž členem Shromáždění ISA a do roku 2024 měla zastoupení také v jeho radě.

ČR je rovněž členem Interoceanmetal Joint Organization (IOM), která má od dob studené války od ISA povolení k průzkumu hlubokého moře. V současnosti se sice řídíme zásadou předběžné opatrnosti, zároveň si však v rámci IOM zachováváme ambice budoucí těžby.

Zastavit včas

Těžební společnosti tvrdí, že kovy z mořského dna jsou nezbytné pro výrobu baterií a energetickou transformaci. Je ale jasné, že těžba v jednom z posledních nedotčených ekosystémů na Zemi nebude „udržitelná“ nikdy. Kovy vytěžené z hlubin moře navíc nemusí sloužit pouze pro zelenou transformaci. Americká vláda například uvedla, že pomůže zajistit suroviny pro výrobu zbraní.

Přitom přetrvávají obrovské nejistoty ohledně skutečného množství kovů, které budou v budoucnu skutečně nezbytné — zejména pokud omezíme spotřebu a výrazně zvýšíme recyklaci. Těžební společnosti však naopak předpokládají maximální poptávku, protože právě na ní závisí jejich ziskovost. Jediným způsobem, jak spravedlivě ukončit naši závislost na fosilních palivech, je tedy snížit nároky na naši vyčerpanou planetu. Rozhodně ne otevírat další těžební frontu v jednom z posledních nedotčených míst na Zemi.

Zasedání ISA v červenci představuje důležitou příležitost rozhodnout o budoucnosti hlubokomořské těžby. Přesto stále není vyloučena možnost, že bude žádost o těžbu schválena. Zákaz těžby se zatím prosadit nepodařilo, jednání o moratoriu však pokračují. Je zásadní, aby stopka byla na základě principu předběžné opatrnosti přijata alespoň do doby, než budou dopady těžby vědecky prozkoumány.