Klimatické modely nejsou předpověď počasí. Jedná se o pravděpodobnostní odhady vývoje klimatu v závislosti na činnosti člověka — podobně jako povodňové mapy, neříkají, kdy přesně čekat katastrofu, ale s jakou šancí a razancí udeří. Pokles pravděpodobnosti nejtvrdšího kolapsu planety neznamená, že realističtější scénář bude pro naše potomky bezpečný.

Naopak, při současné rychlosti růstu emisí oxidu uhličitého lze očekávat extrémní riziko nedostatku pitné vody, hladomoru, sociální nejistoty, šíření infekčních nemocí, masových migrací a globálních konfliktů způsobených totálním rozpadem ekologické stability. Zhodnocení rizik však vyžaduje základní porozumění klimatickým modelům.

Co jsou globální klimatické modely

Vědecké odhady vývoje klimatu do roku 2100 vycházejí ze dvou základních předpokladů. První se nazývá SSP (socio-ekonomický scénář), dělí se na pět pravděpodobnostních variant, které reflektují možný budoucí vývoj světa z hlediska emisí skleníkových plynů, společenského a hospodářského vývoje na základě ekonomického růstu, demografie, vzdělání a mezinárodní spolupráce.

Scénář označovaný jako SSP1 si představme jako environmentálně udržitelný vývoj s důrazem na dekarbonizaci, obnovitelné zdroje energie, klimatická opatření, vzdělání, dostupnost zdravotnické péče a odstraňování globálních sociálních nerovností (za cenu poklesu ekonomického růstu zemí s vysokými příjmy) s předpokládaným nízkým růstem světové populace.

Scénář SSP5 pak popisuje svět rychlého ekonomického růstu, technologického pokroku a klesající chudoby, poháněný globalizací a levnou energií z fosilních paliv. Životní úroveň většiny populace roste a světová populace po dosažení vrcholu začíná klesat. Prosperita je však vykoupena vysokou spotřebou energie a velmi vysokými emisemi skleníkových plynů, kterými se specificky zabývají scénáře navazující.

Druhý pilíř klimatické modelace se nazývá RCP (Reprezentativní vývoje koncentrací skleníkových plynů) a posuzuje hypotetické množství skleníkových plynů v ovzduší okolo roku 2100. Jinými slovy předvídá, kolik dodatečné (lidmi způsobené) energetické zátěže bude tlačit na skleníkový efekt v budoucnu.

Číselně lze takovou zátěž popsat jako tzv. radiační působení vyjádřené v hodnotách energie ku ploše oproti předindustriální době — čím více skleníkových plynů v ovzduší, tím vyšší hodnota radiačního působení, a tím i silnější skleníkový efekt s rychleji rostoucí globální teplotou.

Pokud si tedy atmosféru představíme jako hrnec s vodou, tak RCP nám udává na jak silný výkon je zapnutý sporák. Podle páté hodnotící zprávy (AR5) Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z let 2013-14 existovaly celkem čtyři RCP scénáře.

Nejoptimističtější scénář počítal se striktním dodržováním klimatických opatření a radikálním omezením emisí skleníkových plynů. Takové kroky by v konečném důsledku udržely růst globální teploty pod 2 °C do roku 2100 a radiační působení přibližně na hodnotě 2,6 W na m2 oproti době před průmyslovou revolucí — proto takový scénář nese označení RCP 2.6.

Na opačném konci spektra stál scénář RCP8.5, který počítal s pokračujícím růstem využívání fosilních paliv a velmi vysokými emisemi skleníkových plynů. V tomto případě by koncentrace skleníkových plynů dosáhly hodnot přesahujících 1300 ppm ekvivalentu oxidu uhličitého a globální teplota by do konce století mohla vzrůst přibližně o 3 až 5 °C oproti době před průmyslovou revolucí.

Šestá hodnotící zpráva IPCC z roku 2023 (AR6) používá kombinovaný model pro SSP a RCP scénáře. Spojením vzniká alfa-numerický kód. Např. SSP1 — 1.9 označuje směr, ve kterém společnost jde udržitelným socioekonomickým vývojem a radiační zátěž nepřekročí hodnotu 1,9 W.m-2 do konce století.

Od přelomu druhé a třetí dekády 21. století začala řada studií upozorňovat, že scénář SSP5-8.5 je vzhledem k vývoji energetiky, emisí a klimatických politik méně pravděpodobný, než se předpokládalo při jeho vzniku. Za zlomovou bývá považována zejména práce Hausfathera a Peterse z roku 2020, která upozornila, že tento scénář by již neměl být interpretován jako jeden z pravděpodobných vývojů světa, ale spíše jako scénář nejvyššího klimatického rizika.

Co si z toho čtenář odnese

Ač je scénář SSP5-8.5 dnes skutečně považován za méně pravděpodobný než v době svého vzniku, některé mediální interpretace z této skutečnosti vyvozují širší závěry, než jaké formulují samotní autoři odborných studií.

Příkladem může být článek serveru Echo24 s titulkem „Vědci už nepočítají s nejhoršími scénáři globálního oteplování“. Studie, na které se článek odvolává, upozorňují především na pokles pravděpodobnosti scénářů SSP5-8.5 a dalších vysoce emisních trajektorií v důsledku vývoje energetiky, emisních trendů a klimatických politik. Rozhodně však nehovoří o vyvrácení klimatických modelů ani fyzikálních mechanismů, na nichž jsou založeny.

Podobnou výhradu ostatně formuloval i klimatolog Robert Vautard, který upozornil, že změny v návrhu scénářů pro CMIP7 nelze interpretovat jako oslabení vědeckých poznatků o změně klimatu. Mění se odhad pravděpodobnosti některých budoucích trajektorií, nikoliv základní poznání o vztahu mezi emisemi skleníkových plynů a oteplování planety.

Je stěžejní si uvědomit, že formulace typu „vědci zařadili zpátečku“ může ve čtenářích nepřímo evokovat pocit, že katastrofa byla odvrácena a environmentální politika s důrazem na OZE a klimatická opatření ztrácí na důležitosti, protože „to přece není tak zlé, jak nás strašili“.

Sníží-li například hydrologové bezprostřední odhad pravděpodobnosti tisícileté povodně, neznamená to, že zmizelo riziko záplav. Znamená to pouze, že se změnil odhad jedné krajní varianty. Vezměme si proto například scénář SSP2-4.5, který AR6 považuje oproti výše zmíněným trajektoriím za více pravděpodobný.

Scénář SSP2-4.5 předpokládá oteplení přibližně o 2,7 °C do roku 2100. To odpovídá změně klimatu probíhající tempem srovnatelným se současným oteplováním — přibližně 2 °C za století.

Taková rychlost oteplení je přibližně desetinásobkem teplotních změn v minulosti Země. Množství oxidu uhličitého v atmosféře roste až stonásobně rychleji. Důsledky již tvrdě dopadly na stabilitu současných ekosystémů. Život na této planetě vymírá drastickým tempem a může za to člověk.

Realistický scénář SSP2-4.5 počítá se zánikem 99 % korálových útesů do konce století. A tentýž scénář počítá s úbytkem až pětiny populace hmyzu. Vodnímu stresu mohou být vystaveny až miliardy lidí. Scénář SSP2-4.5 může do konce století vystavit 2 až 4 miliardy lidí klimatickým podmínkám, které nemají v dějinách lidské civilizace obdoby.

Toto je odhad budoucnosti, ve které roste teplota stejnou rychlostí jako dnes. Tvrdit proto, že nejhorší scénáře jsou nereálné — je statisticky blízko pravdě, nicméně způsob, jakým je informace podávána, může vést k mylnému předpokladu, že ekologická katastrofa už nehrozí. Což je přinejmenším zavádějící, neboť člověkem způsobený kolaps ekosystémů již započal a katastrofické dopady pro naši populaci se pomalu blíží.