Absolvoval jsem nedávno rozhovor s mužem znalým mediálního provozu, který nemůže přijít Deníku Referendum na chuť. Prý je tendenční. Zajímavá námitka. TOP 09 nemůže tvrdit, že by stranil babišovcům. ANO jej zase nemůže peskovat za to, že by nebyl kritický k ČSSD, natožpak k topce či ODS. A že je názorově vyprofilovaný, hlásící se k jistým hodnotám a zásadám? Není to lepší, než když je redakce prázdnou nádobou, do níž vlévá svoje zadání politicky, ba přímo stranicky angažovaný majitel?

Poslanci by měli brzy projednávat zpřísnění zákona o střetu zájmů, po němž by člen vlády nemohl mít vlastnický podíl v médiích. Obecně to je záměr správný. Přichází ale pozdě, vzpomeňme jen někdejší vztah Karla Schwarzenberga k Respektu, byť není známo, že by někdy něco redakci diktoval. Zároveň je návrh příliš úzký. Vždyť stále silnějším mediálním hráčem je Ivo Valenta, jehož politické ambice nekončí u senátního křesla. Takto se zdá, že se všechno točí jen kolem Andreje Babiše — a to je špatně.

Pět stranických lídrů (ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, ODS, STAN) nedávno odmítlo účast v předvolební debatě, kterou inicioval server idnes.cz. Ten je součástí Babišova mediálního domu Mafra. Důvody odmítnutí: redakce není nezávislá, chybí objektivita, MF Dnes a Lidové noviny jsou nástrojem Babišova podnikatelského a politického vlivu, vedou nepravdivé kampaně proti jeho oponentům…

Tak trochu ale Bohuslava Sobotku, Pavla Bělobrádka, Miroslava Kalouska, Petra Fialu a Petra Gazdíka podezřívám, že se jim prostě nechce jen absolvovat přehuštěný kolotoč hromadných diskusí, jejichž dopad na voliče je mizivý. Také by se dalo pochopit, že se nemíní nechat moderovat šéfredaktorem MF Dnes Jaroslavem Pleslem.

Zároveň se ale vnucuje obava, zda nedělají z nouze ctnost. Jednak je Babiš jejich dítětem - to oni mu svými přešlapy vychovali voliče. A vychovávají dál. Můžeme lamentovat nad tím, že zatímco Babišovy aféry jeho noviny reflektují jen v nezbytně nutné míře, do konkurence se pouštějí s vervou. Lidové noviny tuze zajímá sklizeň druhdy Šlachtova protimafiánského útvaru, který byl s posvěcením ministra vnitra Chovance zreorganizován do mrtvolna. Její součástí jsou i odposlechy v regionálních kauzách dotýkajících se oranžového týmu. MF Dnes si zase posvítila na neexistující mluvčí hejtmana Haška a na živnost lobbistky Mrencové.

Jenže tyto kauzy jsou reálné, ty si Babišovy noviny nevymyslely. Pouze využily chyb sociálních demokratů. S jednou odpískanou debatou nezmizí ani vliv Babiše, ani jeho sdělovacích prostředků.

Bojkot některých redakcí u nás není ničím novým pod sluncem. Snažil se o něj - s nevalným výsledkem - už Jiří Paroubek. Miloš Zeman se zase vyhýbá České televizi a Českému rozhlasu. Přitom média veřejné služby by měla být z politických strkanic vynechána. Náklonnost prezidenta vůči Parlamentním listům nebo čirému bulváru je zato výmluvná.

V politické rovině by bylo správné prosadit plošný zákaz, který by nešlo účelově obcházet: kdo zastává veřejnou funkci, nesmí mít žádný majetkový podíl ve společnostech podnikajících v oblasti médií. Tím se předejde celé řadě pochybností navrtávajících demokratický systém.

Ale co se týká redakcí samotných, hodnoťme je podle jejich výkonů. Někde jsou profesionální, jinde nikoli. Někde si jdou za svým hlava nehlava, jinde si nechávají servírovat ať už úkoly, nebo důkazy pro rádoby investigativní šetření.

Rád cituji postřeh předního českého mediální analytika Jana Jiráka. Ten upozornil, že pod český termín „hlídací pes“, který bývá spojován s médii a jejich posláním, lze schovat dva anglické překlady. Jednak „watch-dog“, tedy pes, který vše bedlivě sleduje, jde po stopě, nenechá se oblafnout. Druhým je „guard-dog“, čili pes bránící. Koho, to je jasné: brání svého pána a hlídá jeho zájmy.

Jestli je něco skutečně zajímavé z hlediska veřejného zájmu, je to právě ona dvojakost mediální služby. Za ni však nemůže Babiš ani jeho politická konkurence, nýbrž samotní novináři a jejich šéfové, kterým nejvíc záleží na senzacích, konfliktech a třaskavých titulcích.

Bez jedné předvolební diskuse se obejdeme. Bez čistého stolu mezi žurnalisty a politiky ale nikoliv. Obě skupiny tu jsou pro občany, obě mají právo na názor. Jen si nesmí plést role.