Dne 7. října 2016 nás čekají již páté krajské volby. Po zrušení KNV v roce 1990 a po složitých jednáních o reformě veřejné správy vzniklo nakonec 14 územně správní celků. A na tyto nově založené kraje byly přeneseny nemalé kompetence.

Přesto podle volební účasti jako by tyto volby byly v očích občanů druhořadé. Dvě třetiny voličů zůstávají v den krajských voleb doma. Kdo bude vládnout v jejich kraji, je dosud zřejmě až tolik nezajímalo.

V roce 2000 bylo poprvé zvoleno všech 675 krajských zastupitelů (kromě zastupitelů kraje Praha, kteří jsou voleni v den komunálních voleb). Mandáty jsou v krajských volbách rozdělovány poměrně, v krajských volbách se přitom prosazují zavedené parlamentní strany, ale i regionální volební sdružení. Ani vítězství ve volbách nezaručuje vládu v kraji. To poznala třeba KSČM v Ústeckém kraji, která v roce 2000 zůstala v opozici i přes zisk 28,2 procenta hlasu.

Voliči reagují nejen na krajská témata, ale i na celkovou atmosféru ve společnosti. V předchozích volbách lze říci, že také vystavili známku za spokojenost s centrální vládou. V koaličních vyjednáváních po volbách pak ale hrají významnou roli regionální politici a místní podmínky. Omezenou roli hraje fakt, že kraje jsou závislé na centrální vládě. Utváření krajských vládních koalic je pak specifický politologický fenomén.

Prvních osm let od roku 2000 ovládala kraje pravice, vyhrála opoziční ODS. V roce 2000 byly krajské volby zarámovány existencí opoziční smlouvy za vlády Miloše Zemana. ČSSD tehdy skončila až čtvrtá, za KSČM. V některých krajích se nakonec octla vládní ČSSD v opozici, v jiných krajích je vítězná ODS přibrala do krajských rad. Neochota spolupracovat s KSČM byla ještě silná, což potvrdily i parlamentní volby v roce 2002, které levice vyhrála.

Krajské volby v roce 2004 ovládla ODS, vyhrála v 12 z 13 krajů (o tehdy totálně modré Praze ani nemluvě). V těchto volbách byla rekordně velká neúčast — přišlo jen 29,6 procenta voličů. Vládní ČSSD skončila za druhou KSČM, ODS pak v krajích nejčastěji vládla s KDU-ČSL.

V parlamentních volbách 2006 došlo k patu mezi pravicí a levicí a za specifických okolností — jako bylo přeběhnutí poslanců — vznikla vláda Mirka Topolánka. ČSSD skončila v parlamentní opozici.

Krajské volby v roce 2008 proběhly ještě před velkou krizí. Účast v nich stoupla na dosud v krajských volbách nejvyšších 40 procent a klíčovým tématem se staly zdravotní poplatky. Vítězství ČSSD vedlo k jejich dominanci v krajských koalicích.

Už tehdy také vládla ČSSD v koalici s KSČM, a to v kraji Moravskoslezském a Karlovarském. Navzdory kritice svého předsedy Paroubka ale ČSSD vládla také s ODS. Asi nešlo až tak o vyvažování koaličních „Marťanů“ (debata o vztahu bohumínského usnesení ke krajským reprezentacím měla spíš jen mediální charakter) jako o praktické vztahy regionálních politiků v příslušných krajích. KSČM tehdy získala jen 15 procent a tak přes snahu vyjednat co nejvíce, vedle dvou koalic už jen podporovala ve třech dalších krajích menšinovou vládu ČSSD.

K výraznějšímu posunu došlo až v roce 2012. Tehdy se dostala do hluboké krize vládní ODS. Opět většinou vyhrála opoziční ČSSD a KSČM byla druhá (zisk v průměru 20 procent znamenal 182 mandátů). Ve dvou krajích, ústeckém a karlovarském KSČM volby dokonce vyhrála. Znamenalo to vznik devět levicových koalic, v ústeckém kraji dokonce prvního rudého krajského hejtmana. Po rozpadu koalice v karlovarském kraji je rudo oranžových koalic osm.