V posledních letech jsme zažívali vlnu vzestupu pravicového populismu. Selhávání liberální demokracie a nezvládaná migrační vlna nabudily xenofobní nálady a usnadnily šíření kulturní nenávisti. Koncept universálního lidství, solidarita a internacionalismus jako by byly na ústupu.

Posun k nacionálním a silně konzervativním hodnotám kontaminoval i politický mainstream a oslabil i jinak tradičně solidární levicové hnutí, které bylo zasaženo spory mezi takzvanými sluníčkáři a xenofoby. Napříč politickým spektrem se šíří protekcionismus a odpor vůči evropské integraci, který by v případě brexitu dostal významný impuls.

Hrozba krajní pravice však může i spojovat. Ve Francii to různé politické síly donutilo k spojení proti Marine Le Penové, v Rakousku proti Norbertu Hoferovi. Bude to ale podobné s Donaldem Trumpem, kterého se obávají i sami republikáni?

V příštím roce budou volby do německého Bundestagu, kde varovně nastupuje Alternativa pro Německo (AfD). Čím mu bude čelit levicová Die Linke? Přichýlením k vizi nacionálně homogenního státu, nebo širším spojenectvím všech proti nahnědle populistickým šikům Franke Petryové?

Trvat nekriticky na „vítačské“ euforii by bylo sebevražedné, bez hodnoty universální solidarity by to zase už nebyla levice. A té skutečné levici musí být jakákoliv forma skupinové nenávisti cizí.