Státy G7 se dohodly na ukončení podpory fosilního průmyslu do deseti let

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Sedm mocností tvořících skupinu nejvýznamnějších tržních ekonomik světa (G7) se shodlo na ukončení podpory těžby, zpracování a spotřeby fosilních paliv různými formami státních dotací do roku 2025 — tedy do deseti let. Stalo se tak na schůzce jejich čelných představitelů v závěru minulého týdne v Tokyu. Pozorovatelé připomínají, že jde o vůbec první stanovení podobného termínu. I když závazek ukončit státní podporu danému odvětví obsahoval už třeba závěrečný dokument ze summitu G7 v roce 2009, letos poprvé byla dohodnuta i konkrétní lhůta.

Lídři Velké Británie, Japonska, Spojených Států, Kanady, Francie, Německa a Itálie zároveň vyzvali i všechny ostatní státy, aby „neefektivní dotování fosilních paliv“ do deseti let ukončily.

„Výroba a spotřeba energie má na svědomí dvě třetiny všech emisí skleníkových plynů. Uznáváme klíčovou roli, jakou hraje energetický sektor v boji s klimatickou změnou,“ uvádí se také v deklaraci, jíž lídři vydali na konci tokijského summitu.

Námitky kritiků

Znalci slib G7 veskrze vítají, zároveň ale varují před předčasným optimismem. Ačkoliv totiž vlády deklarují ledacos, a státní podpora fosilnímu průmyslu v zemích G7 opravdu průběžně klesá, v praxi se najdou stále i výjimky. Velká Británie například nabídla nedávno daňové prázdniny společnostem těžícím ropu v Severním moři, Japonsko zase financuje několik nových uhelných elektráren a Kanada podporuje těžbu plynu.

Podle Guye Shrubshola z Přátel Země je právě rozpor mezi deklarovanými postoji a reálnou politikou, jaký je vidět třeba u zmíněné Velké Británie, vážný problém. „Prohlášení G7 vzbuzuje otázku, proč Británie nadále umožňuje otevírání nových povrchových dolů. Nepotřebujeme silná slova, potřebujeme, aby naše státy skutečně nechaly fosilní paliva v zemi,“ řekl Shrubshole listu The Independent.

Známý průmyslník Dale Vince, který podniká v oblasti ekologické energetiky, zase nabádá k ostražitosti: „Je třeba nyní sledovat, zda bude ona (nepřípustná) dotace skutečně definována tak, že pokryje všechny formy finanční pomoci. Jinak se nevyhneme různému kličkování,“ uvedl Vince pro stejný list.

Podle profesora Michaela Jacobse působícího ve výzkumném institutu pro klimatickou změnu při London School of Economics je v tomto smyslu problém, že závěrečné prohlášení G7 předřazuje slibu ukončit dotování fosilního průmyslu na několika místech přívlastek „neefektivní“ — státy, které se budou chtít ze závazku vykroutit, budou moci dle Jacobse argumentovat, že právě jejich investice efektivní jsou.

A dle ekologických organizací navíc slib ukončení dotací až v roce 2025 popírá závazky, k nimž se i země G7 přihlásily loni v rámci klimatické dohody v Paříži. „Svět nemůže čekat až do roku 2025, než se státy rozhodnou ukončit dotace fosilním palivům. Abychom se vyhnuli nejhorším dopadům klimatické změny, musíme je ukončit minimálně o pět let dříve,“ uvedl v tiskové zprávě Alex Doukas z Oil Change International.

Nový rámec a posun

I přes uvedené výhrady jsou ale reakce pozorovatelů na závazek z větší části kladné. Pro jednu skupinu představuje shoda G7 alespoň rámcově ohraničený směr, jímž chtějí nejvýznamnější tržní ekonomiky světa vést svou energetiku. Jiná skupina pozorovatelů zase oceňuje další symbolický posun v koncepcích.

V celosvětovém měřítku je totiž podpora fosilnímu průmyslu skutečně vážný problém přetrvávající ve značném rozsahu. Jen státy OECD dotují podle statistik organizace fosilní paliva 160 až 200 miliardami dolarů ročně.

Celková podpora odvětví je pak dle propočtů Mezinárodního měnového fondu ještě mnohem vyšší — po započtení negativních dopadů klimatické změny každý rok 5,3 bilionů dolarů. To odpovídá přibližně deseti milionům dolarů za minutu.