V minulém roce, v jeho průběhu, došlo k výraznému pádu cen naprosté většiny komodit. A to jak energetických surovin, tak průmyslových kovů, ale také většiny zemědělských komodit.

Česká národní banka, která postavila svou měnovou strategii na naplnění inflačního cíle české koruny na dvě procenta, by se měla velmi pozorně seznámit s těmito čísly. Představa, že může dojít k významnějšímu růstu inflace, když padají ceny prakticky všech surovin, je z říše ekonomické sci-fi. Je spíše otázkou, kam mizí nadhodnota, kterou jednotlivé stupně distribučního řetězce realizují.

Nepochybně nezůstává v primárním sektoru, tedy ani v těžbě surovin, ani u farmářů. Pokud významně neklesají ceny, a ony neklesají, pro konečného spotřebitele, musí nadhodnota zůstávat v obchodních systémech a u průmyslových výrobců.

Ropa nejspíš nebude omezena

Mnohokrát byl komentován pokles cen ropy a zemního plynu v průběhu minulého roku. Tento pokles, zdá se, nyní zastavil, ale je otázkou, na jak dlouho. Současné přechodné zvýšení cen ropy, a to jak Brent, tak WTI, nebude mít, podle mého názoru, dlouhého trvání, pokud přes víkend nedojde mezi zeměmi těžícími ropu k dohodě o omezení těžby této suroviny a o kvótách. Ceny ropy budou nejspíš znovu padat.

Dva ze tří největších producentů, tedy Saúdská Arábie a Írán, mají evidentně jiný zájem. Írán se po odeznění sankcí znovu vrací na světové trhy se svou ropou a Saúdská Arábie nechce trhy ve prospěch Íránu uvolnit. A tak na omezení těžby ropy má zájem pouze Rusko, ale to se do něj rovněž příliš nehrne. 

↗

Pokud jde o zemědělské komodity, loňský rok byl pro pěstitele a výrobce zemědělských surovin všeho druhu vesměs katastrofou. Foto Jiří Paroubek

Ještě v tomto týdnu fantazírovali analytici na Bloombergu o tom, že pro USA by byla nejlepší cena pětapadesát dolarů za barel. Kudy se vydají ceny ropy po pravděpodobně neúspěšném jednání členských i nečlenských zemí kartelu OPEC v Dauhá, je otázkou. Určitě to bude spíše úroveň třiceti dolarů za barel, než pětačtyřicet či padesát dolarů.

Pokud jde o průmyslové kovy — hliník, zinek, cín, olovo, měď, nikl a vlastně i stříbro — ty všechny v minulém roce zaznamenaly velmi výrazný pokles. Nejméně o dvacet procent, ale také až o dvě pětiny. Oproti závěru loňského roku se v prvním čtvrtletí zvýšily prakticky jen ceny cínu, zinku a stříbra.

Pokud jde o zemědělské komodity, loňský rok byl pro pěstitele a výrobce zemědělských surovin všeho druhu vesměs katastrofou. Ceny buďto stagnovaly, nebo, a to ve většině případů, klesaly (hovězí maso, mléko, káva, oves, sója, pšenice a kukuřice).

V prvním čtvrtletí dochází prakticky pouze u sóji k výraznějšímu nárůstu cen oproti cenám ze závěru roku 2015. Ale ani sója se s cenou nevrací na úroveň závěru roku 2014.

Myslím, že by ekonomové ČNB a také ekonomové vlády, především ministerstva financí, Úřadu vlády a také ministerstva průmyslu a obchodu měli více pracovat s touto znalostí vývoje surovinových komodit.

Je faktem, že devalvace koruny o osm až devět procent provedená v listopadu 2013 vedením ČNB poněkud nivelizovala výhody, které plynou z propadu cen energetických surovin, průmyslových kovů, ale i zemědělských komodit. Ovšem inflačního cíle se pochopitelně ČNB dosáhnout nepodařilo…