Trvalo mi dlouho, než jsem se naučila „nepřehazovat horkou bramboru a vzteky ječet“ při pocitech nedorozumění a dokonce i bezpráví. Reakce Ivana Davida na sloupek z minulého úterý „Vyvážené zastoupení 40:60?“ mne navíc vlastně především potěšila, konečně mám jistotu, že můj text někdo četl a přiměl k zamyšlení a reakci na dané téma.

Vedle mých názorů položil Ivan David svá tvrzení, sice to zdánlivě vypadalo, že mé názory vyvrací, ale pokoušel se vyvracet něco, co v mém textu nemohl číst. Mně to však nevadí, každý máme právo se vyjádřit a přednést svůj názor a musíme počítat s tím, že někomu půjdeme proti mysli, jiného vyprovokujeme, aby naši myšlenku rozvedl, a člověka obzvlášť potěší, že najde názorové souputníky a není osamocen. A tak díky vám všem, kdo jste má slova četli.

Přiznám se, že mne dnes trápí jiná záležitost. Všude plno oslav sto šedesátých narozenin Tomáše Garrigua Masaryka, kdekdo ho cituje. Nakonec mi to nedalo a rozhodla jsem se zařadit mezi plejádu citátů několik úryvků starých sto tři let. Filosof Masaryk je přednesl v roce 1907 v době svého pobytu ve Spojených státech v přednášce Ženská otázka. Přednáška nese podtitul „Není ženské otázky — je otázka lidská.“ a byla spolu s ostatními přednáškami vydaná pod souborem Mravní názory. Masaryk nejprve hovořil o postavení ženy v rodině a jasně rozvedl podtitul: „Je otázka kulturní, lidská, a je-li ženská, je i mužská a dětská atd.“ Vzápětí konstatuje v titulku kapitoly: „Naší rodině schází otec.“

Kapitolka končí slovy: „Říká se vždy, že žena od přírody je ustanovena k tomu, aby byla matkou a mateřství se prohlašuje za svaté. Já neříkám, že není, ale pak je i otcovství svaté a já nevím, proč by žena měla být od přírody víc ustanovena být matkou než muž otcem — oběma přísluší stejný podíl na rodině. Muž však proto, že je svalově silnější, vymyká se tomu a hledá pak důvody velice vznešené proto, aby právě v rodině nebyl tím, čím má být.“

Nechť každý, kdo má zájem, nalistuje v Mravních názorech, najde tam i jiná velmi zajímavá pojednání. Myslím, že většina Masarykových názorů překvapí především tím, že byla vyslovena na počátku minulého století. Pokud by citáty byly převedeny do současné češtiny a nebyl uveden autor, asi by mnozí nevěřili, že je psala Masarykova ruka. Obsahově zapadají do kontextu dnešních událostí a dnešního snažení mnohých z nás. Dere se otázka: „Kudy že prošlo století?“ — a není ji možno zadržet.

Masaryk se věnoval i tématu „Žena a život politický.“ Dotkl se jednoho palčivého problému: „Ale politika má být vědou, řízením společenského života, kde je mravná, tam se i ženy začínají účastnit politiky.“ A trochu dále tvrdí: „Za lepších společenských poměrů bude žena veřejně a politicky činna. Je-li dána ženě volnost, aby byla politicky činna, není tím řečeno, že každá žena bude veřejně činna.“

Čas od času se vrátím k těmto slovům a padá na mne tíseň. Jak ještě dlouho bude trvat, než se nám podaří vytvořit „lepší společenské poměry“? Podle všeho se totiž zdá, že jsme právě skoro v poločase. Něco se přece jen posunulo, ale jen tak trochu. V některých oblastech naopak příliš.

Obávám se, že závěrečná kapitolka zní dnes mnohým docela cize: „Rovností ženy s mužem získá život rodinný i veřejný. Ale zatím se skrývá ten starý názor, že žena má být pro muže. Ale ona má být pro sebe jako muž a spojí-li se muž a žena pro život a je-li to spojení opravdové, pak patří jeden pro druhého a vědí, jak regulovat nejen svůj rodinný, nýbrž i veřejný život. A tak bych chtěl pověděti všeobecně, že nynější civilisace a stadium vývoje, na kterém nyní jsme, žádá toho v zájmu všech, aby žena byla postavena muži na roveň ve všech oborech, vyjmouc zaměstnání, daná růzností pohlaví.“

Že by, Ivane Davide, filosof Tomáš Garrigue Masaryk také nerozuměl pojmu rovnost?