Matematika do lidských vztahů ve své podstatě nepatří ani nemůže patřit. S úsměvem vzpomínám na svého švagra, který žehlil plíny a pečlivě si zapisoval počet, kolik jich vyžehlil. Jako pubertální holce mi to přišlo na jednu stranu legrační, nechápala jsem, proč to dělá, komu bude skládat účet. Ostatně jsem se to ani nikdy nedozvěděla, možná si tajně dělal statistiku o počtu plen, které děti spotřebují, možná si dělal statistiku, aby se mohl chlubit s tím, kolik za svoji manželku vykonává práce, ale možná plánoval složit účet svému synkovi v dospělosti s tím, že teď je na řadě on. Kdo ví?

V každém případě taková kalkulace nezapadá do matematických rovnic. A přesto, když na jednání Rady vlády pro rovné příležitosti byly projednávány návrhy Výboru pro institucionální zabezpečení rovných příležitostí žen a mužů k genderové rovnosti, začalo se rozebírat, co znamená termín „vyvážené zastoupení žen a mužů“, jak ho do návrhu upřesnit. Překvapivě padlo: čtyřicet žen na šedesát mužů — to by mohlo stačit, s tím už bychom byli spokojeni, takto můžeme návrh formulovat, kdo je pro? Tak to já jsem tedy proti.