Žiju na Praze 10. Krom toho, že máme ve Vršovicích dva fotbalové stadiony národního věhlasu, se u nás skrývá ještě stadion třetí — právě takovou plochu zabírá součet opuštěných nebytových prostor: na Praze 10 jich k dnešku zůstává více než deset tisíc metrů čtverečních.

Sami ve své obci možná chodíte kolem budov, které by mohly žít, ale nic se v nich neděje. Povzdechla jsem si nedávno nad prázdným kinem Vzlet - krásnou budovou z dvacátých let, na atraktivním místě a ve slušném stavu. Budova zůstává čtvrtým rokem prázdná. Obec není schopná dotáhnout rekonstrukci vzduchotechniky a objekt zkolaudovat.

V rámci menšího pirátského projektu jsem však požádala o seznam veškerých nebytových prostor vlastněných obcí, a z povzdechu se stal mírný šok.

Praha 10 má v péči více než 750 nebytových prostor a objektů. Zhruba 185 z nich je podle onoho žádaného seznamu dostupného na webu obce volných, nepronajatých. Přinášejí pouze náklady jako hlídání, příspěvky do fondů oprav nebo platby správcovským firmám.

Tyto prostory pak dohromady pokrývají plochu více než deseti tisíc metrů čtverečních. Naprostou většinu z nich najdeme právě ve Vršovicích. Nevyužitá místa představují čtvrtinu veškerých nebytovek, jimiž naše obec disponuje, a zabírají téměř čtvrtinu jejich rozlohy.

V některých případech je pochopitelné, proč se do různých přízemních a suterénních provozoven nájemci nehrnou: na Vršovické 64 a 66, blízko budovy radnice, jsou prázdné prostory o rozměrech 132, 87, 273 a 382 m² ve špatném technickém stavu.

Na Ruské 88 je zase volný prostor o 470 m². Jde o přízemní prostory bytového domu, kde se nachází provozovna velké restaurace. Proč se jí tam nedaří? Snadno si představíme, že právě nájemníci v prvním patře si stěžovali na hluk. A obec, než aby věc musela jakkoli řešit, smlouvu s restaurací ukončila. Proč ale neinvestovat do hlukové izolace, když právě na restaurační provoz je prostor uzpůsoben?

Proč je nicméně volných i 352 m² na Ruské 168, to už nelze ani vytušit. Podobně je řada prázdných prostor i na strašnické Průběžné nebo na rohu Čechova náměstí v Moskevské 57 (jedná se o 147 m² v prvním patře budovy).

Důvody a jejich řešení

Z dostupných dat naprosto jednoznačně vyplývá, že máme problém. V péči naší obce je řada prostor, o něž nejspíš není příliš velký zájem, a my sami případným zájemcům situaci ještě ztěžujeme. Každý, kdo si chce od města pronajmout prostor, musí projít výběrovým řízením (což je v pořádku), velké množství uchazečů ale ztroskotá právě na tomto vstupním kroku. Dodání bezchybně vyplněných formulářů, se všemi ověřeními a potvrzeními, je totiž oříškem, při jehož louskání hýká byrokratický šiml obzvlášť usilovně.

Prvním důvodem jsou formální chyby zájemců o pronájem. Jejich podíl se v rámci mého projektu podařilo i vyčíslit: v letech 2014—2015 šlo o 16—19 procent uchazečů, kteří byli z řízení na prodej či pronájem vyřazeni. Ještě jinak ale situace vypadala při vyhodnocení toho, zda se dotyčný chybující uchazeč účastnil více výběrových řízení: zájemci, kteří ve zkoumaných letech žádali pouze o jednu konkrétní nemovitost, tvořili 82—88 procent vyřazených případů. Tito „prvožadatelé“ jsou nejčastěji fyzické osoby, často s bydlištěm poblíž nebytového prostoru, o nějž mají zájem. Pokud se jim podaří si ho koupit nebo pronajmout, získané znalosti ve vyplňování formulářů už znovu nezužitkují.

Opakovaně se do obecních výběrových řízení hlásí realitní firmy. Ty si pečlivě vybírají a stejně pečlivě vyplňují — a jejich žádosti jsou povětšinou bezchybné. Pokud se zmýlí, neodradí je to a příště už se vyloučit nenechají — na byrokracii mají své lidi.

Běžný člověk se ale dalšímu jednání s obcí bude snažit pokud možno vyhnout. A co s tím? Zjednodušme formuláře, vytvořme co nejjednoznačnější a nejjednodušší pravidla. Dejme lidem najevo, že Úřad je tu hlavně pro ně.

Druhým důvodem neuspokojivé situace je nejasný harmonogram a špatná propagace pronájmů a prodejů. Až donedávna se Praha 10 vyhýbala používání realitních serverů. Stále ale není možné zjistit, že bylo vyhlášeno výběrové řízení na pronájem nebo prodej jinak než každodenním sledováním obecních webových stránek.

Pomohlo by, kdybychom vytvořili elektronickou databázi, do níž se bude každý moci přihlásit online a v okamžiku vyhlášení výběrového řízení mu přijde upozornění na e-mail. Vytvořme orientační harmonogram, v němž bude uvedeno, kdy přijdou na řadu konkrétní nebytové prostory.

Dlouhodobě prázdná je i velká část prvního patra secesní budovy na rohu Moskevské a Slovinské. Foto google-street-view.com

Třetím problémem je fakt, že obec netuší, co chce prodat, co pronajímat a komu — proto řada prostor vůbec není v nabídce. Až donedávna jsem kupříkladu neměla ani tušení, že v prvním patře krásného rohového domu v Moskevské 57 existuje volný nebytový prostor o rozloze 147 m². A to chodím okolo téměř každý den. Všimla jsem si toho až při analýze vyžádaného seznamu.

Opět zbývá ona obligátní otázka, co s tím. Vyhodnoťme, které prostory je výhodné držet do budoucna (strategické místo, málo jiných nebytových prostor v dané lokalitě, prostory v dobrém stavu) a které by bylo hospodárné prodat. Zmapujme současný stav, vytvořme zodpovědnou koncepci a držme se jí.

Domnívám se, že poslední problém je nejzásadnější. Dokud nebudeme vědět, co potřebujeme, bude naše obec stagnovat. A ano, ďábel se skrývá v detailu. Na podrobnosti ke kinu Vzlet se proto ptám pomocí žádosti o informace a současné usnesení Rady k první fázi rekonstrukce dál komentuji.

Podobně se proto snažím zjistit víc o připravované koncepci pro nakládání s památkami, do níž patří i Moskevská 57, a jsem velmi ráda za to, že zatím se právě tento prostor prodávat nebude. Abychom se ale mohli jako jedna z největších českých obcí hnout z místa, potřebujeme komplexní strategický plán rozvoje. A ten prozatím chybí.