Zlobí se na South Park, že má křivou hubu
Fatima RahimiFatima Rahimi se zastává kontroverzního amerického seriálu. Uráží nás totiž sprosté vtipy, ale s nenávistí ve společnosti jsme smíření. Jak nám tedy může drsný humor pomoci?
Při každodenní jízdě tramvají člověk slyší různé zajímavosti a příběhy. Říká se, že cizí rozhovory by se neměly poslouchat, ale ne vždy se to podaří dodržet. I když se snažíte, některé věcí se nedají přeslechnout. Minulý týden jsem se zaposlouchala do rozhovoru dvou teenagerů, kteří seděli naproti sobě a velmi horlivě komentovali americký kreslený seriál South Park.
„Ten seriál je fakt dobrej, já u toho vždycky umírám smíchy. Nejlepší je Cartman, je s ním sranda, mně se líbí, jak je upřímnej, jak se nebojí a nahlas říká, co si myslí… Správnej seriál, nemoralizuje furt.“
Říkal asi sedmnáctiletý chlapec s modrou bundou a podíval se z okna na zastávce. Zrovna nastupovali další cestující. Druhý, asi stejně starý kluk, vstal a pustil sednout starší paní s holí v ruce a dodal: „Já se na takový věcí nedívám, to je úplná blbost, přijde ti v pohodě, jak každýho zesměšňujou?“
Jejich rozhovor ve mně vzbudil smíšené pocity. South Park je i můj oblíbený pořad. Nabízí příběhy čtyř dětských hrdinů, žáků základní školy: katolíka Stana, Žida Kylea, Kennyho, který v každém díle zemře, a antisemity Cartmana, který nejspíš trpí koprolálií, protože nedokáže vyslovit větu bez sprostého slova.
Cílem seriálu ale není prvoplánová vulgarita. A do setkání v tramvaji jsem myslela, že je jasně srozumitelné parodické a satirické ladění, které se snaží skrze hrubší a drsnější humor upozornit na stereotypy. Dokáže tak mluvit o věcech, které jsou ve společnosti tabu. Postupně se díky tomu stal sociální sondou nejenom americké společnosti. Ano, dalo by se říci, že vlastně moralizuje, ovšem kreativnějším a pronikavějším způsobem.
Je všeobecně známo, že s každou novou epizodou South Parku přichází i nové téma. Surový, často extrémně urážející děj zcela ignoruje jakákoli omezení. Pokud existuje nějaká hranice, South Park ji s nadšením překročí. Dělá si legraci z každého a ze všeho: od krav, Toma Cruise, sektářů a sexuální výchovy až po politiky a rasisty.
Nejhorších činů se dopouští většinou Cartman. Obligátně ryje do svého židovského kamaráda Kylea (pokud se zrovna nechce proslavit jako promiskuitní dětská zpěvačka) a i omluvu promění v urážku: „Ty, Kyle, promiň, že jsem říkal, že jsi Žid.“ Kyle, překvapeně: „Ale já jsem Žid!“ „Ale ne, nebuď na sebe tak tvrdej.“
Kvůli vyloženě vulgárním nadávkám a kontroverzím bývá seriál velmi často terčem kritiky za hrubost a urážlivost. Satira se ale přece běžně aplikuje jako metoda, kterou společnost používá v médiích a umění k vyjádřený názorů a postojů.
Pod tímto pojmem se ostatně skrývá bohatá vrstva komentářů a společenských glos. Satira pomáhá ukázat na problémy a připouští mnoho otázek. Mainstreamová kultura totiž velmi ráda předstírá, že problémy neexistují, a pokud ano, tak se mlčením zařídí jejich zmizení.
Americká komička Mary Hirschová řekla, že „humor je jako gumový meč. Umožní nám do někoho bodnout, aniž by krvácel.“ Jistě, mnoho lidí vnímá humor pouze jako impuls k vyvolání smíchu. Jeho potenciál ovšem sahá za hranice pouhé „legrace“.
Dobrý vtip poskytuje napětí, ale posléze ho velmi elegantně uvolňuje. Při vytváření tenze se říkají věci, které jsou kontroverzní a zároveň vyvolávají smích, pointa by však měla překvapit a upozornit na stereotyp či celospolečenský problém.
Vtipy o menšinách tak můžou sloužit jako prostředek k neutralizace stereotypů, které brání k cestě za rovnoprávností. Humor může poskytnout sociální kritiku a podnítit zábavným způsobem ke kritickému myšlení.
Někteří zapomínají, přehlížejí nebo dokonce nechápou, že South Park nepoužívá vtipy a zesměšňování jako agresivní výpady. Naopak se snaží ukázat na společenské nedostatky. Ty paroduje a zvětšuje do takové míry, aby si je diváci začali uvědomovat. Vulgarita není upřímné vyjádření autorů, ale naopak karikatura sprostoty obsažené ve společnosti.
Připomeňme motto Gogolova Revizora: „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“ My vrčíme na South Park. Ukazuje totiž často realitu, kterou nechceme vidět. A svléká nás z vlastních sebeklamů. Každý z nás je totiž někdy nenávistný, předsudečný a vychytralý. Každý jsme trochu Cartman.