Vztah mezi Čechy a cizinci se navzdory současným turbulencím vyvíjí a posouvá příznivým směrem. Zejména ve srovnání s 90. lety 20. století v České republice a ve střední Evropě. Mezinárodní společenství uznává Českou republiku jako jednu ze standardních zemí, která sametovou revolucí mírumilovně a úspěšně přešla od komunismu k demokracii. Čeští političtí vůdci i čeští občané jsou ohleduplní a zdá se, že „strop“ české kulturní úrovně je vysoko, byť s tím někteří pozorovatele nemusí souhlasit.

Domov mnoha barev

Česká republika má zhruba jedenáct milionů obyvatel. Národnostně se dělí na Čechy (64,3 %), Moravany (5 %), Slováky (1,4 %) a ostatní (1,8 %). 27,5 % občanů národnost neuvádí. V posledních letech se stala cílovou zemí cizích občanů, kteří sem přicházejí za prací a obchodem.

Chtějí se zde usídlit dlouhodobě nebo nastálo. Stává se i domovem cizinců, kteří se oženili s Češkou či vdali za Čecha a poté se sem přestěhovali. „Srovnání výchozí situace v roce 1993, kdy na území České republiky pobývalo různou formou pobytu pouhých osmdesát tisíc občanů cizí státní příslušnosti, s nejaktuálnějšími údaji z posledního čtvrtletí roku 2008, podle nichž v ČR nyní žije 425 000 cizinců v rámci různých forem povolení k pobytu, ukazuje, že řešení otázky mezinárodní migrace je a musí být věnována velká pozornost,“ píše se na webových stránkách Ministerstva vnitra České republiky.

Dnes už zde může žít téměř  půl milionu cizích státních příslušníků.

Migrační politika České republiky však zdůrazňuje, že prioritou je stanovit efektivní opatření na podporu řízené legální migrace s ohledem na minimalizaci ilegální migrace. V roce 2004 se Česká republika stala členem Evropské unie a národní migrační politika se tedy do značné míry řeší v konsensu s členskými zeměmi a s uplatněním nástrojů evropského práva.

Od roku 2008 Česká republika také uděluje azyl uprchlíkům ze třetích zemí, nečlenských států EU, kteří hledají ochranu před perzekucí státních orgánů. Navíc i český průmysl cestovního ruchu patří mezi nejrozvinutější na světě.

Zkrátka: jako rozvíjející se země je Česká republika pro přistěhovalce atraktivní. „Jsou to přece lidé. Je dobře, když mohou být v pohybu,“ podotýká básník Vít Kremlička. A čeští občané budou muset s cizinci vycházet, ať se jim to líbí, nebo ne.