Řecku byla v uplynulých pěti letech nařízena Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem nebývalá míra fiskální přísnosti. Ta hrozivě selhala. Ekonomika klesla o 26 %, nezaměstnanost vzrostla o 27 %, nezaměstnanost mladých stoupla na 60 % a poměr mezi zadlužeností a HDP poskočil ze 120 % na 180 %. Ekonomická katastrofa vedla k humanitární krizi, která odsunula 3 milióny lidí na hranici chudoby nebo dokonce pod ni.

Na pozadí těchto událostí Řekové zvolili 25. ledna do čela vlády Syrizu a uložili jí jasný mandát — ukončit přísná úsporná opatření. Během následujících vyjednávání dala vláda jasně najevo, že budoucnost Řecka je v eurozóně a v Evropské unii. Nicméně věřitelé se rozhodli pokračovat ve svém neúspěšném postupu a odmítali diskutovat o možnosti snížení dluhu. Nakonec 26. června vydali Řecku ultimátum pomocí programu, který by upevnil úsporná opatření bez možnosti vyjednávání. Následovalo zastavení likvidity řeckých bank a uvalení kapitálové kontroly.

V takové situaci vláda požádala řecký lid, aby o budoucnosti země rozhodl v referendu, které se bude konat v neděli. Věříme, že toto ultimátum dané Řekům i demokracii by mělo být zamítnuto. Řecké referendum nabízí Evropské unii šanci na přehodnocení svých závazků k hodnotám osvícenství: rovnosti, spravedlnosti, solidaritě. A také k principům demokracie, na nichž leží samotná legitimita Evropské unie. Místo, v němž se demokracie zrodila, dává Evropě příležitost, aby se k ideálům demokracie přihlásila i ve 21. století.

Etienne Balibar

Costas Douzinas

Barbara Spinelli

Rowan Williams

Immanuel Wallerstein

Slavoj Žižek

Michael Mansfield

Judith Butler

Chantal Mouffe

Homi Bhabha

Wendy Brown

Eric Fassin

Tariq Ali

Původně otištěno v Guardianu.