Vláda v tomto týdnu schválila aktualizaci státní energetické koncepce, čímž posvětila, aby se na další desetiletí stalo hlavním zdrojem výroby jádro. A stalo se to v tichosti, bez „zbytečné“ mediální pozornosti. Proč znepokojovat veřejnost a zbytečně ji proti sobě stavět?

Česká republika se díky tomu vydala zcela proti trendu většiny zemí EU (zejména pak našich německých a rakouských sousedů), a přijala něco, co jde zcela proti cílům Klimaticko-energetického balíčku pro rok 2030, které se Česká republika zavázala plnit, a s čím navíc ani nesouhlasí česká veřejnost: podle nedávno provedeného průzkumu agentury FOCUS stojí o jádro coby hlavní zdroj výroby energie pouze 13 % občanů českých zemí.

Pokud ministr průmyslu a obchodu Mládek mluví o tom, že v roce 2040 bude v České republice 46 — 58 % energie vyráběno z jádra a 18 — 25 % z obnovitelných zdrojů energie, je jasné, že se cíl zvýšit do roku 2030 podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie na 27 % v žádném případě plnit nechystá…

Cesta, kterou se vláda vydala, bude znamenat obří výdaje (pro stát v řádech stovek miliard korun) a vysokou cenu elektrické energie pro běžné spotřebitele i pro průmysl. Blouznění premiéra a ministra financí, že ČEZu nebudeme garantovat výkupní ceny, by znamenalo ohrozit budoucí platební schopnost ČEZu a jednoznačně by pak vedlo k nárůstu ceny elektrické energie. Jaký geniální plán tak mohou Sobotka a Babiš chystat?

V době, kdy se např. Německo chystá uzavřít všechny jaderné elektrárny na svém území (poslední by měla skončit nejpozději roku 2022), můžeme to říct nahlas a bez skrupulí: Česká republika se vydala do slepé uličky.

Nezbývá než doufat, že během několika příštích let bude možné tuto cestu rozumným způsobem korigovat… Orientace na jadernou energetiku nám žádnou velkou modernizaci hospodářství nepřinese. Způsobí naopak další zaostávání českého hospodářství za evropským středem.