Jedním z příznaků krize českých médií - která započala krizí ekonomickou v roce 2009 a pokračuje krizí hodnotovou, následkem vstupu Andreje Babiše do této sféry podnikání — jsou cyklické výměny názorů některých jejich představitelů. Lépe řečeno hádky, chcete-li, pak praní špinavého prádla. Léta nezpochybnitelné osobnosti mediální krajiny, které školily politiky z morálky a udávaly svého času tón době, si dnes vyčítají věci, které by snad pro klid duše a bazální důvěru v média, měly zůstat skryty. Na stranu druhou, díky tomu můžeme nahlédnout do minulosti, dějů, jejichž jsme byli často trpnými účastníky a aktuálně zjistit, jak tito lidé vlastně přemýšlejí.

Tak třeba nedávná výměna názorů mezi Pavlem Šafrem a Erikem Taberym je mimořádně zajímavá. Proč? Předně, Pavel Šafr je v podstatě něco jako „čestný šéfredaktor“ skoro všech českých médií a Erik Tabery zase šéfuje planetě jménem Respekt. Nu, a číst si z pera Erika Taberyho varování před „aktivistickou žurnalistikou“, jak činí v posledním Respektu? To je, dámy prominou, jako být účasten přednášky padlé ženy o pohlavní zdrženlivosti. Zvláště pak v čísle, kde je uveřejněn redakční komentář s názvem „Nebát se a soudit“, z něhož přání po stínání hlav jen teče.