Delší dobu mezi analytiky sílí přesvědčení, že by se bezpečnostní problémy měly řešit v rámci jednotlivých civilizací. Západní společenství se vojenskou angažovaností v Afghánistánu, Iráku a Libyi spolu s ekonomickou krizí finančně a vojensky dost vyčerpalo, zahraniční mise krizi jenom prohloubily. NATO a Evropská unie by proto k lokálním konfliktům měly přistupovat obezřetněji. Zvláště proto, že je vyčerpává krize ukrajinská.

To jsou asi hlavní důvody, proč se Západ vyhnul (s výjimkou využití amerických bezpilotních prostředků) vojenskému angažmá v Jemenu navzdory tomu, že je tam situace kritická: Jemen například čelí ohrožení od nejnebezpečnější odnože Al-Káidy. Šíitští povstalci dobyli metropoli San’á, obsadili přístav Hodejda a provincii jižně od metropole. Rebelové z klanu Hútíů chtějí s íránskou pomocí využít slabosti centrální vlády a rozkladu ozbrojených sil a hodlají v Jemenu vytvořit jakýsi ministát. Jemenu hrozí rozpad.

Společně proti teroru

Na summitu Ligy arabských států (LAS) se jejich zástupci rozhodli pro další vojenský zásah, informovali rovněž o záměru vytvořit společné obranné síly proti terorismu. Tuto myšlenku prosazuje především Egypt, přičemž vůdčí roli by v ní měla mít Saúdská Arábie. Jejím testem má být jemenská vojenská operace zahájená saudskoarabskými leteckými útoky, po nich by mohlo dojít i k pozemní operaci.

Záměr podporují USA i Egypt, který se operace v Jemenu pod vedením Rijádu účastní. Spolu s nimi se k akci hodlá připojit Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Bahrajn, Katar, Súdán a Maroko; Pákistán žádost o poskytnutí vojáků teprve zvažuje, výhrady má také Irák. Projekt společných obranných sil většina z dvaadvaceti členských států LAS podporuje. Podle egyptských vojenských činitelů by navrhovaná jednotka mohla mít až čtyřicet tisíc vojáků.

V tomto širším bezpečnostně ohroženém teritoriu nejde o první vojenský projekt. Africká unie (AU), tato pokračovatelka Organizace africké jednoty, sdružuje již od roku 2002 třiapadesát států (s výjimkou Maroka) s rozlohou třicet milionů čtverečních kilometrů a 850 miliony obyvatel. Cílem projektu je postupná integrace celého regionu. Země by se měly spojit zvláště při likvidaci lokálních konfliktů. Přiznaným vzorem co do činnosti, organizace a stylu práce AU je Evropská unie.

V roce 2004 vznikla v rámci AU tzv. Mírová a bezpečnostní rada, která vyslala své jednotky do Burundi a Dárfúru. V roce 2010 pak měly z usnesení summitu v Addis Abebě vzniknout sbory rychlé reakce. Důvody jsou evidentní: africké státy nechtějí spoléhat na západní vojáky. Jejich zřízení se však oddaluje.

Určitě bychom měli tvorbu podobných regionálních armád a jejich sborů rychlé reakce podporovat už proto, že jejich zásahy mohou být flexibilnější a efektivnější než zahraniční mise. Zároveň se vyhneme převažujícím nežádoucím důsledkům západní misijní aktivity: místo aby nám byli místní vděčni, propast mezi námi se v důsledky vojenských operací častěji spíš prohlubuje.

A jako vždy, nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Je třeba důsledně promýšlet, koho a jakým způsobem podporovat. Západ už si totiž v některých zemích nejednou úspěšně vycvičil a vyzbrojil své budoucí nepřátele.