V neděli, kdy píši tento článek, zbývá do voleb ve Spojených státech už jenom 16 dnů. Jde o řádné volby do Kongresu — ostatně jiné než řádné kongresové volby tato země nezná, ať válka nebo mír, odbývají se s železnou pravidelností. Letos jsou to tzv. prostřední volby, nebo-li midterm elections, poněvadž uprostřed prezidentova funkčního období. Volí se všech 435 poslanců do Sněmovny reprezentantů, třetina Senátu, 36 guvernérů a také řada městských rad.

Kandidáti z obou politických stran — třebaže v USA existují také další strany, vládnou v pravém smyslu slova pouze demokraté a republikáni — strávili měsíce v kampaních a vydali stamiliony dolarů v těch státech, kde se očekávají těsné výsledky v senátní části voleb, letos nejdůležitější složce výsledku. Jedinou věcí, jíž nemohli dosáhnout, byl větší zájem občanů o volby. Ve dvou posledních prostředních volebních cyklech, v letech 2006 a 2010, se zájem voličů v období mezi červnem a říjnem dramaticky zvýšil — z 55 procent na 61 procent v roce 2006 a z 51 procent na 61 procent v roce 2010. Letos naopak poklesl: na 50 procent z červnových 51 procent.

Bill McInturff, který zajišťoval republikánům předvolební průzkumy, prohlásil, že 2014 je první rok, který si bude pamatovat jako ten, v němž nezaznamenal žádný růst zájmu v měsících, jež předcházejí dnu voleb. „Takový nezájem nebylo vidět celou generaci,“ řekl.

Společenské skupiny, jež většinou volí republikány, přitom projevují o letošní volby více zájmu, než tomu bylo ve volbách let minulých. Platí to zejména pro věkovou skupinu nad 65 let, sympatizanty konzervativní Tea Party a bělochy.

Dvě jiné skupiny projevují letos rovněž větší zájem, ale ty mají sklon volit spíše doleva: jsou to Afroameričané a ti, jejichž příjem ročně nedosahuje 30 tisíc dolarů. Mimochodem, na černé voliče se demokraté spoléhají. Cornell Belcher, jenž byl jedním z těch, kdo prováděli průzkum veřejného mínění pro prezidenta Obamu, varoval v důvěrném, avšak uniknuvším dopise před „drtivými ztrátami pro demokraty po celé zemi“, nepodaří-li se straně přitáhnout k volbám více Afroameričanů: „Afroameričtí voliči přišli v hojném počtu v letech 2008 a 2012, ale nepočítejme automaticky s tím, že tak učiní znovu v roce 2014,“ uvedl doslova a dodal: „Ve skutečnosti více než polovina z nich ani neví, kdy se tyto volby konají.“

Ohrožení demokraté

Politicky (a politikům) jde přitom letos o hodně. V situaci velmi obtížné jsou zejména demokraté. Dosud mají republikáni ve Sněmovně reprezentantů pohodlnou většinu — 234 proti 199 demokratům —, zato v Senátu je tomu naopak: 53 demokratů stojí proti 45 republikánům (2 jsou nezávislí). V letošních volbách o svou většinu ve Sněmovně republikáni nepřijdou — patrně ji ještě zvýší. Hlavní bitva se tedy vede o Senát. A výsledky — zatím ovšem předpokládané, byť i na základě průzkumů — jsou mimořádně nepříznivé pro demokraty.

Ještě začátkem října sice mohla Mara Liassonová shrnout průzkum provedený pro obě velké politické společně slovy: „Nic nenasvědčuje tomu, že by přicházelo velké volební tsunami, takové, jež nastalo v roce 2006 pro demokraty a v roce 2010 pro republikány.“ Ale o týden později se už pět nejvýznamnějších prognóz (FiveThirtyEight, The Washington Post, The New York Times, The Huffington Post a The Daily Kos) shodlo, že pravděpodobnost republikánského vítězství je vysoká: Nat Silver (FiveThirtyEight) dával republikánům pro Senát 58procentní šanci na vítězství, New York Times 66procentní, Washington Post dokonce 95procentní. Republikáni potřebují udržet tři „napadená“ křesla (státy Kansas, Kentucky a Georgia) a získat k nim šest dalších, dosud obhajovaných demokraty.

Třeba ovšem dodat, že přesto zůstává určité procento nejistoty. Ti, kdo prováděli průzkum pro Wall Street Journal/NBC News, to připouštěli s poukazem na značnou možnost „nečekaných výsledků“ s odvoláním na „kolísavé prostředí“, vyvolané vojenskými operacemi proti Islámskému státu, epidemii eboly, nespokojenost voličů obecně, jakož i náznaky mimořádně vysoké podpory kandidátům třetích stran.

Výhled do blízké budoucnosti si podle výsledků můžeme představit — pomineme-li fakt, že pokud by republikáni získali většinu v Senátu, bude moc prezidenta Obamy podstatně omezena — dvojí: Za prvé, ani republikánské vítězství nebude mnoho vypovídat o roce 2016, to značí o roce dalších prezidentských voleb, neboť prezidentský elektorát spolu s odlišnou senátní třídou mohou pro demokraty znamenat rok velmi příznivý. A za druhé, nezískají-li republikáni Senát letos, mohla by to pro ně být katastrofa. Slovy jednoho republikánského stratéga: sympatizanti, ti, kdo finančně tuto stranu podpořili, i korporátní Amerika by přestali věřit, že tato strana může vyhrát příští prezidentské volby.

Mimochodem, přesto, že Hillary Clintonová až dosud odmítá jasné vyjádření, bude-li či nebude-li usilovat, aby se v roce 2016 stala prezidentskou kandidátkou demokratů, sotva se najde v USA někdo, kdo by o tom pochyboval. Pokud zvítězí letos republikáni, existují náznaky, že v únoru příštího roku podnikne Hillary první kroky ke své kampani — založí oficiálně první výbor na svou podporu, což jí umožní podle zákona začat sbírat peněžní příspěvky.

Volby guvernérů

Nakonec krátce o významu voleb guvernérských. Vzhledem ke skutečnosti, že výkonná moc v jednotlivých státech USA je v podstatě nezávislá na moci zákonodárné, mají guvernéři značné pravomoci bez ohledu na její složení. I ve státech, kde obě vládnoucí strany výrazně soutěžily, aniž jedna zcela převládla, dokázali například republikánští guvernéři „outsorsovat“, to jest prakticky privatizovat, velkou část veřejných služeb. Učinili tak buď vládními výnosy nebo prostřednictvím správních agentur, aniž se cítili vázáni názory zákonodárných sborů.

Uvedeme alespoň jeden názorný příklad: Rick Snyder, guvernér státu Michigan, pověřil vloni v květnu Úřad pro nápravná zařízení (vězení), aby soukromé společnosti Aramark svěřil zásobování věznic potravinami, což předtím Úřad odmítl poté, co zjistil, že by se tak státu neuspořily náklady. Aramark ovšem vydal 579 tisíc dolarů za lobování a slovo guvernéra nakonec rozhodlo.

Jestliže tedy budou letos voleni guvernéři v 36 státech, budou tyto volby pro nejeden stát možná důležitější než volby do Kongresu.