V úterý 4. listopadu jdou Američané k volbám: ve federálních volbách vyberou všech 435 poslanců Sněmovny reprezentantů a třetinu Senátu (obvykle 33 senátorů, ale vzhledem k tomu, že před časem někteří senátoři rezignovali, bude jich tentokrát voleno 36); ve státních pak 36 guvernérů a 46 parlamentů v jednotlivých státech USA.

Volit se bude též řada starostů, místních orgánů atp., avšak nyní se všimněme aspektu federálních voleb, jemuž nebývá věnována taková pozornost, jakou by si zasloužil. Letos bychom totiž mohli říci, že Američané volí dvojí Kongres — zejména pokud jde o Sněmovnu reprezentantů.

Je tomu tak proto, že volí dvojí Amerika: jedna, jež se zapřela v patách ve volebních obvodech červenějších než kdy jindy, z nichž vyšle do Sněmovny straně oddané konzervativní republikány, a druhá, která ve volebních okrscích modřejších než jindy zvolí spolehlivé liberální demokraty.

Obě Ameriky se od sebe výrazně liší — kulturně i demograficky. A liší se rovněž od svých dob minulých — jsou dnes značně straničtější a méně ochotné přiznat opačné straně cokoliv cenného. Průměrný republikánský volební obvod je podle údajů z posledního sčítání lidu „bělejší“, tedy osídlen větším podílem bělochů, a také věkově starší než průměrný okrsek demokratický. Dále má více vojenských vysloužilců, více rodilých Američanů a více těch, kdo doma hovoří pouze anglicky.

Průměrný volební obvod demokratický je věkově mladší, spíše městský a podstatně různorodější, s více Afroameričany, Hispánci a lidmi z dalších etnik. Žije v něm více těch, kdo se narodili mimo Spojené státy, a těch, kdo doma mluví španělsky.

Tak jako se červené a modré obvody změnily na mapě volební noci, proměnily se i v obvody straničtější a předvídatelnější. Jejich obyvatelé byli kdysi s to své hlasování rozdělit — třeba hlasovat v témže obvodu pro republikánského kandidáta na prezidenta, ale pro demokrata do Sněmovny. Dnes se voliči v týchž okrscích vyslovují zpravidla jenom pro jednu stranu.

Politická homogenizace — podněcovaná celostátním programem stran, jenž odrazuje nestálé voliče, a posilovaná neobyčejně stranickými změnami volebních obvodů, — ústí ve volbu stále straničtějších členů Sněmovny reprezentantů. A tito přežívají následně ve Washingtonu jen tak, že se neustávají ohlížet na své zcela červené nebo zcela modré voličstvo.

Stoupenci a stále vlivnější zájmové skupiny pak zajišťují, že členové Kongresu nevybočí ze stranických řad — pozornost je věnována každé vyřčené větě a po ruce je i stranická důtka. Výsledkem je polarizovaný Kongres, což je i částečné vysvětlení skutečnosti, že dosavadní dva roky jeho schůzování vejdou do dějin jako dva roky nejméně produktivního sboru posledních padesáti let.

Tyto trendy můžeme doložit příklady ze dvou dříve volebně nestálých obvodů — čtvrtého okrsku ve státě Connecticut a čtvrtého okrsku v Kansasu.

Connecticut

Connecticutský 4. obvod se táhne od hranic města New Yorku, jež leží ve stejnojmenném státě, k již connecticutským tzv. zeleným předměstím oblíbeným zámožnými Newyorčany. Dlouhá léta se obyvatelé těchto předměstí klonili k republikánům a funkcionáři této strany dovedli vyvážit silnou podporu občanských práv daňovým konzervatismem. Spokojení voliči reagovali tím způsobem, že do Kongresu vysílali dlouhou řadu umírněných republikánů.

Dnes má však obvod profil demokratické bašty ročníku 2014. Profesor Univerzity Svatého srdce Gary Rose, který napsal dějiny tohoto okrsku, mluví o změně jako o „rostoucí různorodosti“, jež „postihne kongresovou politiku tohoto obvodu nejrozmanitějším způsobem“. Tři z deseti občanů tu doma hovoří jiným jazykem než angličtinou a každý pátý se narodil mimo Spojené státy.

Podíl ne-bílé populace vzrostl z patnácti v 80. letech na dnešních 25 procent. Zejména portorikánská komunita je navíc mnohem občansky i stranicko-politicky aktivnější. Tato rozrůstající se menšina a její aktivity značně pomohly demokratům, přispěla ovšem i blednoucí imidž republikánů. A tak obvod, jenž v 80. letech výraznou většinou podpořil Ronalda Reagana a George H. W. Bushe, přešel v posledních dvojích prezidentských volbách k Baracku Obamovi. A republikána Chrise Shayse, jenž obvod zastupoval ve Sněmovně 22 let, zároveň porazil v roce 2008 demokrat Jim Himes, od té doby volený opakovaně.

Co ještě přivodilo změny

Koncem 20. století byla americká předměstská sídliště bojištěm politických stran. Obyvatelé měst, zpravidla po celý život přívrženci demokratů, opouštěli svoje kořeny a zažitou stranickou loajalitu a smířili se s republikánskou směsí sociálního liberalismu a hospodářského konzervatismu. Do 4. volebního obvodu v jihozápadním Connecticutu přicházeli lidé z New Yorku (města) pro jeho zelené luhy a dobré školy, vzdáleni od zaměstnání ve městě jen krátkou jízdu rychlým vlakem.

Běžný život se tu zdál mnohem snesitelnější — bez velkoměstského ruchu, spěchu a zločinu. Mnoho věcí zpočátku v politice bezproblémových, se však v průběhu času začalo měnit. I ti, kdo nejdříve volili třeba Chrise Shayse, mu váhali dát hlas, když se postavil za Bushovu intervenci v Iráku. Také republikánské odmítání ženských práv — například vystupování proti právu na potrat — začalo odrazovat mnoho voliček.

Manya Pielsová, která se přistěhovala z newyorského Manhattanu, shrnula svůj postoj do výroku: „Republikáni jako by vůbec nevěděli, jak tvrdě musí lidé pracovat.“ A místní finanční expert dnes zase prohlašuje: „Vláda mi umožnila vzdělání. A ještě stále mohu za 50 centů poslat dopis kamkoli uvnitř Států.“

Kansas

Kansaský 4. volební obvod připomíná pestrý koberec — veliké zelené plochy protkané vždy po několika mílích drobnými městečky. Každé z nich má klidné ústřední náměstí s mnoha parkovišti, nikde není tlačenice, je tu i slušná restaurace, kde vám nabídnou hustý mléčný koktejl a hutnou polévku. Dokonce i největší město okrsku, Wichita s asi 106 tisíci obyvatel, vypadá vlídně díky širokým ulicím a příjemným předměstským sídlištím.

Wichita zažila prosperitu v polovici 20. století — zejména proto, že se stala střediskem výroby malých letadel. Dělníci, kteří sem přišli z jihu Spojených států a z planin Středozápadu, s sebou přinesli i svoje politické názory. To dodalo obvodu politicky nádech prostředí jižanských demokratů a středozápadních republikánů. V roce 1976 hlasovalo v obvodu 48 procent voličů pro demokrata Jimmyho Cartera jako prezidentského kandidáta, a to i přesto, že kansaský senátor Bob Dole byl republikánským nominantem na viceprezidenta.

S ohledem na nutnou podporu vlády jak v zemědělství, tak v leteckém průmyslu hlasovalo zdejší voličstvo dlouhé roky pro kandidáty, kteří podporovali daný systém, bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. Po osmnáct let pak místní do Sněmovny volili demokrata Dana Glickmana.

Dnes sídlo Kochových

V posledních letech došlo v politické situaci 4. kansaského volebního obvodu k významné změně. Wichita se v 90. letech stala centrem protestů proti potratům zejména proto, že zde lékař George Tiller, v roce 2009 zavražděný jedním fanatikem, prováděl pozdní zákroky.

V tutéž dobu také začal po celé zemi sílit vliv konzervativců, jimž v letech 1993 a 1994 administrativa prezidenta Clintona poskytla nové podněty. Její program obsahoval návrh zákona o zákazu útočných pušek, odhodlání zvýšit daně bohatým vrstvám či podporu Smlouvy o severoamerické zóně volného obchodu (NAFTA), jíž se Kansasané obávali s předtuchou, že je připraví o pracovní místa.

Konzervativci utužili v průběhu času svůj vliv; Wichita je dnes známá zejména jako sídlo bratrů Kochových, známých miliardářů a kmotrů Tea Party, jejichž masivní finanční podpora všeho konzervativně republikánského dohání demokraty k zuřivosti. 4. volební obvod v Kansasu se stal typickým novým republikánským okrskem. V obyvatelstvu naprosto převažují běloši, zhruba dvě třetiny z nich žijí v úplných rodinách a 93,3 procenta místních jsou rodilí Američané.

Voliči tohoto obvodu vyslali v letech 2010 a 2012 do Sněmovny Mika Pompea, který byl jedním z patnácti kongresmanů, jimž se dostalo nejvyššího hodnocení od Americké konzervativní unie (AUC), slovutné, v roce 1964 založené konzervativní lobby. Pompeo patří k pevnému republikánskému bloku, jenž se opakovaně, a zatím neúspěšně, pokouší zrušit Obamovu zdravotnickou reformu, který se snaží o výrazné škrty v sociálních programech a usiluje o podstatná omezení přistěhovalectví. Ve volbách v roce 2012 získal Pompeo ve 4. obvodě 62 procent hlasů — stejně jako neúspěšný republikánský prezidentský kandidát Mitt Romney.

Pozornost jinde

Ucpané dálnice v Connecticutu právě tak jako bukolické kansaské prérie ukazují na tentýž trend: voliči se shlukují ve svých koutcích ve snaze slyšet a vidět jenom zastánce vlastní strany.

Vše nasvědčuje tomu, že volby 4. listopadu trend dvojí Ameriky a dvojího Kongresu potvrdí. Ale nepředbíhejme. Více sledovanou částí voleb bude tento rok na každý pád senátní část, v níž jde o to, zda získají po dlouhé době republikáni většinu, a ochromí tak už dnes dost omezeného prezidenta na zbývající dva roky mandátu, nebo zda udrží alespoň těsnou většinu demokraté.

O této otázce, a rovněž o volbách guvernérů, ovšem až příště.