Evropa zažila něco takového poprvé. Ke cti britského království slouží, že se v něm vůle uspořádat referendum o odtržení Skotska prosadila a referendum se konalo. Odvahu k referendu téhož druhu jsme neměli u nás před rozpadem Československa, neprosadilo se v Baskicku ani v italském Jižním Tyrolsku, ba ani v Belgii, kde rozdělující tendence jsou dlouhodobě známy.

Počítejme s tím, že referend, jako bylo to skotské, bude v budoucnosti přibývat a očekávejme, že některá neskončí jako to skotské.

Co jsme se od Skotů dověděli

Výsledek referenda 45 % pro odtržení Skotska od Velké Británie a 55 % pro setrvání není žádnou špatnou zprávou a nebyl by jí ani výsledek opačný. V každém případě to nesvědčí o dostatečné vůli celku po setrvání ve společném státě. Nejistota, již skotské referendum přineslo, se bude v britské i skotské politice v příštích letech nepochybně projevovat. Zatím se ukazuje, že se britská vláda snaží vycházet skotským specifikům vstříc a to je velmi dobré znamení. Věřme, že nastoupený trend bude pokračovat.

Skotské referendum je — nade vši pochybnost - dokladem toho, že se vládnoucí elity netěší dostatečné důvěře ovládaných. To je ovšem trvalý stav snad ve všech státech Evropy. Všude chodí k parlamentním a všem pravidelným volbám stále méně lidí, což svědčí nikoliv o sladké spokojenosti, ale o nevíře, že by je jimi zvolená politická reprezentace mohla vůbec reprezentovat.

Skotové předvedli pravý opak volební letargie. Volební účastí 85 % ukázali, že jde-li ve volbách o něco, co bezpochyby ovlivní, berou své věci do vlastních rukou. To je nadějné zjištění vyvracející všechna falešná lámání holí nad pasivitou občanů. Rovněž je to — a to je méně radostné zjištění - slušný výprask zastupitelské demokracii.

Čímž se dostáváme k dalšímu a snad nejpodstatnějšímu sdělení skotského referenda. Minimálně 45 % Skotů se při nejmenším domnívá, spíše je však přesvědčeno, že politické struktury, které jejich zem spravují, ji nespravují pro jejich blaho, ale pro blaho někoho jiného. Řešení této nespravedlnosti vidí ve vlastní, na všem vnějším nezávislé politické reprezentaci.

Pokud bychom šli ještě dál, mohli bychom říci, že je vidí ve službě vlastních lidí vlastnímu lidu. Možná bychom předbíhali a vkládali do myslí Skotů vlastní přání, nicméně přesně toto je poselství skotského referenda. Zpráva, kterou prvně vyslali do světa Islanďané v reakci na finanční krizi roku 2008, a nyní jako druzí Skotové.