Nikoho nemůže překvapit, že tato zpráva se do českých médií nedostala. Uzavření mírové smlouvy a alespoň prozatímní zažehnání hrozby občanské války v největší africké portugalsky mluvící zemi, Mosambiku, nezapadá do čtenářsky vděčného stereotypu. Přece jen nejde o další rozšíření smrtícího viru ebola nebo o únosy a vraždy militanty z Boko Haram, jimž se momentálně daří formovat dominantní diskurs českých a vůbec západních představ o Africe.

A právě proto má smysl o této události mluvit.

Mírová smlouva slavnostně podepsaná před očima více než stovky diplomatů z celého světa minulý pátek v hlavním městě země ukončila rok a půl trvající krizi, která zasáhla bohatnoucí Mosambik. V říjnu 2012 se Afonso Dhlakama, vůdce bývalých protikomunistických milic známých jako Národní mosambický odpor (Renamo), rozhodl po neúspěšné prezidentské kandidatuře vrátit do ilegality a vyhlásil obnovení ozbrojeného boje proti vládě. Zahájil útoky na vojenské konvoje a policejní stanice v několika provinciích, zatímco armáda se ho opakovaně pokusila dopadnout a zabít.

Pro pochopení této situace je nutné znát pozadí dlouhé občanské války z let 1975 — 1992. Tu vedli po konci portugalské koloniální správy Sovětským svazem podporované komunistické milice jménem Fronta za osvobození Mosambiku (Frelimo) a právě Renamo, zásobované a vyzbrojované z Jižní Afriky. Během války zahynulo na milion lidí a Mosambik se proměnil v jeden z nejchudších států celého kontinentu. Frelimo mezitím opustilo komunistickou ideologii a stalo se víceméně klasickou sociálně demokratickou stranou a Renamo ztratilo oporu v rasistickém jihoafrickém režimu; mezi oběma již odideologizovanými stranami pak došlo k uzavření míru, avšak nepřátelství přetrvalo.

Frelimo zvítězilo ve všech demokratických a svobodných volbách a udrželo tak kontrolu nad obrovskými nerostnými surovinami, díky kterým roste mosambické hospodářství rekordním tempem i v africkém kontextu. Renamo jako politická strana zůstalo nacokraji, bez faktického vlivu a co víc bez financí. Nicméně s dostatečnou zásobou zbraní a munice. V prezidentských volbách 2012 Dhlakama propadl a namísto dalšího politického boje se rozhodl obnovit strašáka staré války. Při útocích jeho skupin zemřely desítky lidí a především ve společnosti zavládla panika z rozšíření konfliktu. Situaci vyostřily také zásahy vlády zaměřené na likvidaci vůdců Dhlakamovy strany; při jednom z útoků zemřel například jeho nejlepší přítel a zástupce Armindo Milaco, mimochodem zároveň poslanec parlamentu.

Na ceremonii minulý pátek konané v hlavním městě už obě znepřátelené strany znovu rozdávaly úsměvy. A dokonce objetí; tímto aktem totiž stvrdili smlouvu Dhlakama a prezident Armando Guebuza. „Dnes je významný den pro celý národ, který s trpělivostí doufal, že se naše rozpory podaří vyřešit formou dialogu,“ prohlásil slavnostně Guebuza.

Při úmorných devětašedesáti kolech jednání — vojenské akce obou stran probíhaly celou dobu souběžně — došlo k uzavření společného memoranda, které by mělo zemi vrátit do klidného stavu. Klíčovou součástí dohody je odzbrojení partyzánů a jejich částečné začlenění do ozbrojených složek státu pod dohledem mezinárodních pozorovatelů. Parlament schválil rozsáhlou amnestii a Afonso Dhlakama bude příští měsíc opět kandidovat na prezidenta. Vedou se dohady o tom, že ve skutečnosti je hlavním důvodem ukončení ozbrojeného odporu příslib pravidelných příjmů z nerostného bohatství pro vůdčí osobnosti Renamo.

Dosažený mír ohrožuje hned zpočátku celá řada faktorů. V mírové smlouvě chybí konkrétní plán odzbrojování, není specifikován způsob přijímání milicionářů do řad policie a armády. A největší obavy panují z nevypočitatelné osobnosti Afonsa Dhlakamy; tento muž před několika měsíci v rozhovorech sliboval zničit Mosambik, nyní se dojatě objímá se svým odvěkým nepřítelem. Jak zareaguje na další pravděpodobnou prohru v boji o prezidentský post? Anebo dokonce na možnost, že jeho stranu v parlamentu přeskočí sílící Mosambické demokratické hnutí (MDM), které Dhlakamu opustilo kvůli násilným metodám? Když na ceremonii vůdce Renamo volal po férovějším zastoupení a multipartismu, jistě neměl na mysli, že ho jako vůdčí sílu opozice nahradí „odpadlické“ MDM.

Bez ohledu na pokračující obavy je uzavření a ratifikace mírové smlouvy důležitou a pozitivní zprávou pro budoucnost Mosambiku a symbolicky pro budoucnost celého afrického kontinentu. Obnovený konflikt v donedávna jedné z nejchudších zemí světa se daří vyřešit cestou diplomacie a dialogu, a společnost tak získala naději na ukončení starých sporů a řešení palčivých problémů spojených s mladou demokracií, která prodělává období raketového, ale nerovného růstu.

Další důležitý test je doslova nadosah. Prezidentské a parlamentní volby se konají 15. října.