Mosambik na pokraji občanské války?
František KalendaVelitel jedné ze stran krvavého konfliktu z let 1977 - 1992 vypověděl křehký, leč 21 let trvající mír. Proč tak učinil a co může následovat?
Mosambik byl vždy země plná konfliktů. V období portugalského panství se střetávala koloniální správa s povstalci; po vyhlášení nezávislosti v roce 1974 zase komunistická Fronta za osvobození Mosambiku (Frelimo), podporovaná ze Sovětského svazu, a kontrarevoluční Národní mosambický odpor (Renamo), který naopak dostával peníze ze sousední Jižní Afriky a Rhodesie.
V posledních letech se zdálo, že se těžšiště opět přesunulo — tentokrát mezi místní obyvatelstvo na jedné straně a důlní společnosti podporované už ne-komunistickým, leč stále vládnoucím Frelimo na straně druhé. V Mosambiku totiž byly objeveny obrovské zásoby uhlí, což vedlo k přemísťování tisíců rodin společnostmi Vale a Rio Tinto.
Nicméně ani křehký mír mezi dvěma stranami starého sporu už netrvá. Po jednadvaceti letech jej minulý týden vypověděl velitel opozičního Renamo, Afonso Dhalakama.
První střety
Od začátku roku došlo k několika útokům bývalých rebelů. První se odehrál v dubnu na policejní stanici, další výrazný například v červnu na autobus. V říjnu pak bylo hnutí obviněno z útoku na vojenskou hlídku. Velitel Dhalakama, který stojí v čele Renamo už od osmdesátých let, navíc začal s vojenským výcvikem dalších dobrovolníků a poslední střety ukazují, že hnutí, jenž má i své zástupce v parlamentu, nikdy úplně neozbrojilo.
Nicméně situaci vyostřila také reakce vládnoucí strany, když tato nařídila 21. října úder na velitelství bývalých partyzánů. Při útoku zemřel muž považovaný za pravou ruku Afonsa Dhalakamy, Armindo Milaco, který byl zároveň poslancem. Sám Dhalakama byl přinucen k útěku a od té doby se skrývá.
Právě v reakci na tento útok vypověděl velitel Renamo mír, jenž ukončil jednu z nejstrašlivějších občanských válek na africkém kontinentu. Ta v Mosambiku zanechala až milion mrtvých a provázely ji těžké válečné zločiny na obou stranách, včetně hromadných poprav a znásilňování.
Hrůzy občanské války držely dlouhou nenávist na uzdě. To může ale nyní skončit. Před několika dny došlo k zatím největšímu střetu od konce války, kdy zemřelo 58 lidí. A Renamo nyní vyhrožuje narušením komunálních voleb, jež jsou plánovány na začátek listopadu.
Dlouhodobé příčiny
Aktuální vyhrocení má samozřejmě i dlouhodobé příčiny — na prvním místě zklamání vůdců Renamo z vývoje po uzavření míru. Od prvních demokratických voleb v roce 1994 Renamo pokaždé prohrálo s vládnoucí stranou; bývalé komunistické Frelimo se úspěšně transformovalo ve víceméně standardní stranu se socialistickou rétorikou, která navíc dokázala prorůst do státní správy.
S objevením obrovských zásob uhlí se naskytly také obrovské příležitosti pro lokální i celostátní politiky k získání vlivu a peněz, což se ovšem týkalo z největší části právě lidí z Frelimo. V druhdy komunistickém hnutí brzy vyrostla třída úspěšných byznysmenů.
Vládnoucí strana tak stále bohatne a srůstá se systémem, zatímco bývalí rebelové jsou bez zdrojů. Nepomohla ani jejich přítomnost v parlamentu; jejich volební zisky se snižují a šikana ze strany Frelimo je čím dál zřetelnější, mimo jiné třeba četnými podvody při volbách. Hlavním programem Dhalakamy a jeho lidí je tedy pochopitelně větší podíl na moci a na objeveném surovinovém bohatství.
Šance na uklidnění?
Zatím to vypadá, že vládní strana v čele s prezidentem Guebuzou ustoupit nehodlá. I za cenu většího konfliktu. Je totiž zřejmé, že na rozdíl od dob občanské války nemá Renamo nyní kdo financovat. Vláda má oproti tomu nyní výrazně větší zdroje, což využívá mimo jiné k přípravě velkých vojenských zakázek. To může vychýlit křehkou rovnováhu ještě více v její prospěch. A přinutit opozici k ještě zoufalejším činům, jako jsou útoky na civilisty.
Snad poslední nadějí na uklidnění situace je tlak ze strany největších obchodních partnerů — Portugalska nebo Brazílie. A poprvé také vlastních občanů; na sociálních sítích se samovolně spustila mohutná kampaň #MozQuerPaz (Mosambik chce mír), do které se zapojily všechny složky společnosti. Snad pomůže přesvědčit politiky a armádní velitele, že jakékoli další násilí ohrožuje dosud spíš nadějné vyhlídky země s už tak dostatečně krvavou minulostí.