Stalo se už téměř pravidlem, že po každých volbách, ať už dopadnou jakkoliv, se objevují více či méně vážné úvahy o změně volebního systému. Děje se tak především u voleb do Poslanecké sněmovny, po nichž většinou převládají úvahy o posílení většinových prvků, ačkoliv ani tendence opačné — tedy návrhy na  zajištění větší poměrnosti (reprezentativity) — nejsou v diskuzích výjimkou.

Po nedávných volbách do Evropského parlamentu jsou naopak hojně slyšet hlasy, žádající větší reprezentativitu a zpochybňující smysl uzavírací volební klauzule u těchto voleb. Strana zelených a Česká pirátská strana se hodlají domáhat jejího zrušení skrze ústavní žalobu. Současně s tím se objevily zprávy o tom, že senátorka Eliška Wagnerová připravila novelu zákona, jež by znamenala zrušení klauzule u komunálních voleb a voleb do Evropského parlamentu a její snížení na 3 % v případě voleb do krajských zastupitelstev. Nijak nepřekvapí, že představitelé velkých stran se vyjádřily jasně proti této změně, a zákon má tak minimální šanci na schválení.

Existence uzavírací volební klauzule je nesporně narušením principu rovnosti volebního práva, zaručeném čl. 18 Ústavy ČR. I proto byla již roku 1996 její existence napadena u Ústavního soudu Demokratickou unii (DEU), která tehdy získala téměř 170 tisíc hlasů a bez uzavírací klauzule by měla nárok na pět mandátů. Ústavní soud tehdy stížnost DEU zamítl. Zdůvodnění tohoto rozsudku však obsahuje i argumenty, které jsou využitelné pro případnou další žalobu v neprospěch současné podoby uzavírací klauzule. Jedná se především o rozlišení dvou hledisek rovnosti hlasů.

Rovnost hlasů