Když se na demonstraci v centru Ciudad de México sešlo minulou sobotu několik tisíc demonstrantů, nemohl být žádný z politiků překvapen. Zatím největší protest jen završil rozsáhlou vlnu nespokojenosti s nově navrženým zákonem o telekomunikacích, který se prezident Enrique Peña Nieto snaží protlačit Senátem. Zákon měl být dalším krokem k rozbití telekomunikačního molochu nechvalně proslulého miliardáře Carlose Slima, který má fakticky kontrolu nad většinou mexického trhu. Jenže v nemalé části Mexičanů vyvolal obavy.

Demonstrantům se nakonec nepodařilo vytvořit lidský řetěz obkličující budovu prezidentského paláce, zastavila je policie. Přesto dokázali završit velkolepé tažení, jež začalo na sociálních médiích kampaní s hash tagem #EPNvsInternet (EPN je zkratka pro prezidenta Peñu Nieta). Zákon byl v rámci několika dní zkritizován v téměř milionu tweetů, odmítla jej také celá řada nevládních a nadnárodních organizací.

Hlavní důvody znepokojení jsou dva. První spočívá ve formulaci zákona; ta v oficiálním návrhu totiž umožňuje poskytování údajů o poloze uživatelů tajným službám a též zablokování telefonního či internetového signálu na výzvu vlády během konkrétních akcí nebo na konkrétním místě, pokud by byla situace vyhodnocena jako potenciální bezpečnostní hrozba. Přestože to obhájci zákona odmítají, takové návrhy a široké pravomoci vlády v oblasti internetu a datového přenosu zavání zneužitím třeba v případě protivládních protestů. Paradoxní je, že v Brazílii byla právě v dobu projednávání mexického telekomunikačního zákona schválena zvláštní legislativa na ochranu internetu, tzv. Marco Civil da Internet, která jde přesně opačným směrem; k zajištění ochrany uživatelských dat před zneužitím ze strany výzvědných služeb a svobodného internetu.

Druhá obava mexické společnosti je instinktivní. Prezident Peña Nieto je po intermezzu opět prezidentem z Institucionální revoluční strany (PRI), jež autoritativními způsoby vládla zemi přes sedmdesát let a otěže moci začala pouštět z rukou až na konci let devadesátých. Drtivá většina Mexičanů si dobře pamatuje na doby, kdy jejich hlas nemohl rozhodnout ani o místním starostovi, protože fungovala nepsaná dohoda mezi drogovými kartely, mocnými rodinnými klany a představiteli PRI. Část společnosti se obává, že Peña Nieto se pomalými krůčky pokouší zvrátit demokratický vývoj. A získat neomezenou moc zpět do rukou jeho strany. „Pořád je mnoho Mexičanů, kteří nedokážou uvěřit, že se PRI stala skutečně demokratickou silou,“ říká politoložka Soledad Loaeza z El Colegio de México.

Mohutné protesty trefně přicházející právě z prostředí sociálních médií dokazují, jak moc se mexická společnost od prvních svobodných voleb v roce 2000 posunula a probudil se v ní zájem o veřejné dění. Boj proti telekomunikačnímu zákonu přitom neznamená, že by si společnost neuvědomovala nutnost zasáhnout do strašlivého monopolního systému, který v zemi panuje. Jen pro představu, ceny volání v Mexiku jsou jedny z nejvyšších na světě, podle OECD pětkrát vyšší než je průměr ostatních států. Carlos Slim ovládá tři čtvrtiny telekomunikačního trhu a 70 procent uživatelů jsou zákazníky jeho společnosti América Móvil. Ostatní společnosti jsou na Slimovi také závislé, protože musí využívat jím vlastněnou komunikační infrastrukturu. Zároveň přichází každý měsíc na jeho společnosti tisíce stížností, protože Slim svého monopolního postavení bezostyšně zneužívá.

Zatím se zdá, že protesty pomohou vyřešit jak obavy z cenzury a návratu autoritářského způsobu vlády, tak narušit dominanci druhého nejbohatšího muže světa. Po velkých demonstracích a evidentní vlně nespokojenosti se senátoři z vládní strany rozhodli včlenit do zákona široké změny, jež odstraní sporné části o blokacích a poskytování dat, a naopak ještě dojde k posílení regulační autority národního úřadu IFETEL.

Nejen z hlediska Mexika ale i celého regionu je důležité, že společnosti se iniciativou zezdola podařilo zabránit omezení svobody slova a soukromí. Paradoxní je, že se to událo zrovna v často podceňovaném Mexiku, jehož obraz je ze všeho nejvíc ovlivněn neúspěšnou válkou proti drogám, když se v sousedních Spojených státech amerických nepodařilo ani prosadit opravdovou veřejnou debatu o roli Národní bezpečnostní agentury (NSA) a bezprecedentním špehování vlastních (i cizích) občanů.