Stát na rodiny s dětmi kašle, proto vymíráme
Tomáš ZdechovskýDemografické trendy nejsou zrovna povzbuzující. Potěšením nemůže být ani to, že Česká republika není v Evropě výjimkou, spíše zemí potvrzující tendenci patrnou v řadě dalších států.
Po deseti letech je nás opět méně. Co stojí za tímto neblahým trendem? Jednak se samozřejmě jedná o problém porodnosti, která je opět nižší než úmrtnost. Druhá příčina tkví v tom, že počet vystěhovaných převýšil počet těch, co se přistěhovali. Obojí má přirozeně za následek snížení počtu obyvatel o 3700 lidí. Jedná se sice o nepatrný pokles, ale v nejbližší době se nečeká žádné zlepšení. Naopak, silné ročníky z řad Husákových dětí už stárnou a příliš mnoho dalších děti už nejspíše mít nebudou.
Současné demografické trendy tedy nejsou zrovna povzbuzující. Potěšením nemůže být ani to, že Česká republika není v Evropě výjimkou, jako spíše zemí potvrzující tendenci patrnou v řadě dalších zemí. Postupně stárneme. Další generaci ale potřebujeme nejen pro fungování důchodového systému.
×
Diskuse
April 13, 2014 v 10.20
Pravda, stát spíše provozuje protirodinnou, ale i protiregionální politiku
Zjednodušení zavádění mateřských škol na pracovištích by ale rozhodně nemělo být na úkor kvality předškolního vzdělávání. Je třeba soustředit se na podporu nové generace kvantitativně i kvalitativně.
Výstižné je konstatování, že na České republice je něco špatně. Stát nedělá nic nejen na podporu rodin, ale s tím souvisí i nepodpora regionů. Stát je centralistický, vše směřuje do velkých měst, především pražské aglomerace, kde potom logicky chybí síť mateřských škol. Naopak celé regiony, nejen ty v pohraničí, ale i při významných trasách ve vnitrozemí se vylidňují, jejich populace stárne.
Je třeba změnit celé základy našeho systému a poohlédnout se po státech, které jsou díky svým tradicím negativníchg vlivů globalizace podstatně více ušetřeny (alpské nebo skandinávské státy, Benelux). Tyto modely nejen ekonomické, ale i politické a kulturní byly po čtvrtstoletí dehonestovány klausovským nacionálním neoliberalismem ve stylu "za deset let budeme na úrovni Rakouska a navíc bez evropského socialismu..."
Výstižné je konstatování, že na České republice je něco špatně. Stát nedělá nic nejen na podporu rodin, ale s tím souvisí i nepodpora regionů. Stát je centralistický, vše směřuje do velkých měst, především pražské aglomerace, kde potom logicky chybí síť mateřských škol. Naopak celé regiony, nejen ty v pohraničí, ale i při významných trasách ve vnitrozemí se vylidňují, jejich populace stárne.
Je třeba změnit celé základy našeho systému a poohlédnout se po státech, které jsou díky svým tradicím negativníchg vlivů globalizace podstatně více ušetřeny (alpské nebo skandinávské státy, Benelux). Tyto modely nejen ekonomické, ale i politické a kulturní byly po čtvrtstoletí dehonestovány klausovským nacionálním neoliberalismem ve stylu "za deset let budeme na úrovni Rakouska a navíc bez evropského socialismu..."
April 13, 2014 v 10.42
Já se spíš divím, že si dnes ještě vůbec někdo děti pořizuje. Na konci civilizace...
Přenášet problémy, které jsme měli vyřešit my, ještě na chudáky vlastní potomky...
Přenášet problémy, které jsme měli vyřešit my, ještě na chudáky vlastní potomky...
Paní Hájková "konec civiizace" myslela asi především ironicky a sociálně kriticky. Vize budoucnosti a směřování další generace je to, co nám zoufale chybí. Idea konce dějin je v podstatě již od středověkých chiliastických sekt jen šálením, které lidi odvádí od dlouhodobých koncepcí a vizí. Na dnešní politickou reprezentaci jsou dlouhé i tři roky mezi narozením dítěte a nástupem do mateřské školy. Kdo by takto dlouhodobě koncepčně uvažoval!
já to myslím v podstatě tak, že ženy (nebo spíš obě pohlaví jakožto budoucí rodiče) by se měly/i už jednou konečně naštvat a začít se o tu budoucnost rvát.
plně souhlasím.
Nikoliv s tím, na co kašle či nekašle stát, ale s ohavným (a nebezpečným) klišé o vymírání. Ne, nevymíráme. Kdokoliv s biologickým vzděláním by vám vysvětlil jak vypadá populační křivka vymírajícího druhu. Počty Homo sapiens, a to nejen globálně, ale ani v Evropě či v naší zemi, takovou charakteristiku rozhodně nevykazují. Diskusní příspěvek svojí délkou neumožňuje podrobně se rozepsat o "jednom celém a čtyřech desetinách dítěte na ženu v reprodukčním věku, zatímco pro zachování populace je třeba více než dvou dětí", jen připomenu, že tato čísla nejsou tvrdá, fakticky zjištěná (zjistit jdou jen zpětně, o generaci žen, jimž již reprodukční věk pominul), nýbrž model, odhad, vycházející z (neplatné) premisy stejného rodičovského chování různých pokolení. Toto číslo vychází tedy z tak "samozřejmých" předpokladů, jako že např. "žena, která nemá první dítě do 30 je neplodná a již děti mít nebude" a nebo "žena s prvním dítětem narozeným po jejím 25 roce zůstane u jedináčka". Kdysi to - statisticky - platilo, promítnuto na dnešní populaci to způsobilo onen - snad již notoricky známý - nesoulad demografické prognózy zpracované v roce 2002 na léta 2003 až 2053 a skutečným počtem narozených dětí v letech 2003 až 2013.
Dá se ovšem říci, že tahle - naprosto nezdařená - prognóza se doslova "zažrala" do mediální reality. Starostové, kteří ve svých obcích zrušili školky, jí upřímně věřili. A někomu - například zcela nezávislým ekonomům pracujícím ušlechtile pro bankovní domy - se tento sdílený omyl hodil do zdůvodnění proč zničit (funkční) penzijní systém a nahradit ho individuálním spořením.
Mediální realita je opožděná, místa ve školkách chybějí nejméně od roku 2005, 2006. Mluví a píše se o tom ale až nyní. Přesto i mainstreamová média již ze svých titulků slovo "vymírání" vypustila, (a nahradila ho "stárnutím populace"). Rodičům, kteří mají dítě 245. v pořadníku na 25 míst ve školce se to špatně vysvětlovalo. Považuji za hanbu, že právě DR se ke klišé o "vymírání" vrátil.
Dovolím si jen připomenout, že v této zemi proběhlo v roce 2011 sčítání lidu. A že v tomto sčítání, po dekádě "vymírání" mediálně odstartované prognózou z roku 2002, nás bylo deset a půl milionů, tedy nejvíce v celé dosavadní historii. A nejen to, bylo to první sčítání, které zjistilo překročení početnosti populace českých zemí z předválečných let, jinými slovy byl poprvé vyrovnán holocaust, válečné ztráty na životech i odsun německého obyvatelstva. Česky mluvících lidí je o cca tři miliony víc než před pouhými třemi generacemi! Znovu apeluji: Porovnejte to s libovolnou opravdu vymírající populací - a to nemusí jít zrovna o bílé nosorožce či horské golrily.
Dá se ovšem říci, že tahle - naprosto nezdařená - prognóza se doslova "zažrala" do mediální reality. Starostové, kteří ve svých obcích zrušili školky, jí upřímně věřili. A někomu - například zcela nezávislým ekonomům pracujícím ušlechtile pro bankovní domy - se tento sdílený omyl hodil do zdůvodnění proč zničit (funkční) penzijní systém a nahradit ho individuálním spořením.
Mediální realita je opožděná, místa ve školkách chybějí nejméně od roku 2005, 2006. Mluví a píše se o tom ale až nyní. Přesto i mainstreamová média již ze svých titulků slovo "vymírání" vypustila, (a nahradila ho "stárnutím populace"). Rodičům, kteří mají dítě 245. v pořadníku na 25 míst ve školce se to špatně vysvětlovalo. Považuji za hanbu, že právě DR se ke klišé o "vymírání" vrátil.
Dovolím si jen připomenout, že v této zemi proběhlo v roce 2011 sčítání lidu. A že v tomto sčítání, po dekádě "vymírání" mediálně odstartované prognózou z roku 2002, nás bylo deset a půl milionů, tedy nejvíce v celé dosavadní historii. A nejen to, bylo to první sčítání, které zjistilo překročení početnosti populace českých zemí z předválečných let, jinými slovy byl poprvé vyrovnán holocaust, válečné ztráty na životech i odsun německého obyvatelstva. Česky mluvících lidí je o cca tři miliony víc než před pouhými třemi generacemi! Znovu apeluji: Porovnejte to s libovolnou opravdu vymírající populací - a to nemusí jít zrovna o bílé nosorožce či horské golrily.