Minulý týden poskytl Miroslav Kalousek brilantní rozhovor pro časopis Reflex, v němž shrnul velmi přesně problém, který představuje vstup Andreje Babiše do české politiky. Stávající lídr české pravice jej nazval „tygrem v masně“: „S Babišem se to má tak, jako když pustíte tygra do masny, zavřete dveře a zhasnete. Můžete věřit, že si nekousne. Ale to je tak všechno.“

Problém české politiky a výhrou Andreje Babiše je, že tyto — třeskutě pravdivé - věty říká právě Kalousek, o kterém si drtivá většina veřejnosti myslí totéž.

Ani v tomto, ani v rozhovoru o dva dny později pro Deníky Bohemia, se Kalousek nevymezuje vůči ideovému soupeři, který představuje pro TOP 09 ČSSD. ČSSD jako by pro českou pravicovou opozici neexistovala.

Sem tam se vůči ní slušně a šedě otře předseda ODS Petr Fiala, jehož problémem je, že většina společnosti si ještě ani nevšimla, že byl ministrem školství. Největší opozicí pro ČSSD je tak v médiích (a bohužel i reálně) ČSSD sama, čímž pokračuje trend oslabování její veřejné podpory.

Není se pak čemu divit, že v této politické bramboračce bez chuti a zápachu vítězí ti, kdo pokračují v antipolitické kampani, ve vymezování se vůči politickým stranám a politice obecně. Politická divize Agrofertu ANO a Úsvit Tomia Okamury diktují témata veřejné debaty a budují krásný nový politický svět, v němž jsou politické strany minulostí.

Přitom se pro moderní českou levici otevírá pod tlakem těchto antipolitických sil a jejich dominancí ve veřejném prostoru obrovská šance. Nemalá část české intelektuální elity totiž v jakémsi úleku z lehkosti nástupu něčeho, v čem zčásti oprávněně vidí druhou normalizaci, začíná kriticky pohlížet na dosud nezpochybňované pilíře posledních dvacet pět let české demokracie.

Za všechny odcituji z textu Pavla Šafra v minulém Reflexu: „Ať už Jana Nagyová spáchala cokoli, skutečná podstat politického převratu v minulém roce má kořeny jinde. V tom, že Češi budovali kapitalismus přesně podle Karla Marxe. Včetně obrázků nenažraných zbohatlíků, demonstrace luxusu, a tudíž i včetně lidového hněvu a třídní nenávisti. Budování demokracie by vypadalo jinak. Opíralo by se o víru ve svobodu a civilizační vzestup národa, o vysokou kulturu podnikatelské elity a o hluboce sdílenou státní myšlenku v soudržné společnosti.“

V zájmu budoucnosti české stranické politiky obecně a ČSSD konkrétně proto doufejme, že to, co zatím předvádí premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka jsou jen mimikry. V opačném případě se totiž důvěryhodný „antibabiš“ najde na pravici a dá ČSSD v její současné podobě ránu z milosti.