Venezuela jihoamerickými pohledy
František KalendaJihoamerické vlády se v hodnocení stávající vlny protestů rozcházejí. Podobně se na věc dívají i tamní média. Stálý spolupracovník DR přibližuje pozice jednotlivých táborů a vztahy mezi nimi.
V soustředěné pozornosti, které se dostává Ukrajině, je snadné přehlédnout, že také další země světa procházejí vnitřním napětím, přestože zatím naštěstí o něco méně dramatickým a s menším počtem obětí. Jednou z nich je Venezuela, jejíž situace si z pochopitelných důvodů výrazně víc všímají země v Jižní Americe. A je klidně možné, že právě sousední země budou muset v blízké době řešit podobně výbušnou situaci, jakou dnes musí zástupci Evropské unie řešit u svého východního souseda.
Shrňme si fakta. První protesty v letošním roce začaly již v lednu, kdy byla zavražděna bývalá venezuelská miss Monica Spearová. Sílu ale nabraly až 13. února, kdy v Caracasu protestovaly tisíce studentů. Během násilí tento den zemřelo šest lidí, přičemž celkově si protesty vyžádaly osm obětí, několik stovek zraněných a zatčených. Protesty provázela — a provází — neobvyklá míra násilí. Z iniciace nepokojů a přípravy puče byl následně obviněn Leopoldo Lopéz, jeden z opozičních představitelů, a vláda nechala vyhostit tři americké diplomaty kvůli stejnému podezření. Podle posledních informací hrozí Lopézovi až deset let vězení.
Další rána pro levici, pravičáci se mají opět důvod radovat a znovu nám budou dávat lekce: vidíte, bez klasické liberální demokracie a kapitalismu to nejde, vždy to skončí minimálně autokracií a diktaturou...
Bohužel Venezuela je také díky událostem posledního roku strašlivě polarizovaná. Morales v Bolívii nebo Correa v Ekvádoru předvádí s menšími zdroji mnohem ambicióznější - a úspěšnější - politiku. A stále nemůžu nezdůraznit schopnost exprezidenta Luly v Brazílii nebo třeba posledních uruguayských prezidentů naopak ve sjednocování společnosti za silným sociálním apelem.
Jak napsal Iván Cuervo, "Můžeme jen doufat, že se krize (ve Venezuele) vyřeší bez dalšího násilí a ústavní cestou."
Že proamerické pravicové vlády jsou mnohdy ještě horší v řadě ohledů, to chávisty neomlouvá. Vždyť do nich vkládala celá (nejen jihoamerická) levice naději, že oni budou lepší. A zklamali...
Je zřejmé, že
1. není možné budovat nový společenský systém v podmínkách zachování klasické liberální demokracie. Stane se pak totiž to, že boj mezi vládou a opozicí není soubojem o ty či ony akcenty politiky, nýbrž o systém sám; ostrá polarizace a nakonec i násilné konflikty jsou pak nevyhnutelné. Z toho ovšem dále plyne, že není možné experimentovat s nějakými náhražkami liberální (parlamentní) demokracie, dokud nebude vypracován projekt, který by přesvědčivě umožňoval alespoň stejnou míru reprezentace protichůdných zájmů, jak to přece jen při všech svých neduzích umí liberální demokracie;
2. jakýkoli budoucí "socialismus" (pokud vůbec kdy nastane) musí zcela bezpodmínečně být pluralitní, musí být postaven na soutěži minimálně dvou socialistických stran. Jakmile totiž nastolíte tzv. jednotu (viz vznik Jednotné socialistické strany Venezuely) a semknete šiky proti nepřátelům, jste na nejlepší cestě skončit tam, kde ruští bolševici (kteří tuto chybu udělali jako první, ale bohužel se v levicovém hnutí stále opakuje...)
Další ukázka slabosti, další ukázka toho, že se režim posouvá k diktatuře mnohem rychleji než dřív.
Viz například http://www.folhapolitica.org/2014/02/governo-venezuelano-bloqueia-acesso.html
Jak má vypadat správná ekonomická politika levicových vlád? Má to být růst Růstu, nebo zlepšení života chudých? Jen mi tu prosím nevykládejte, že obojí.
A to směšné tvrzení, že blokace Facebooku atd., je důkazem posunu režimu k diktatůře to vše korunuje. Co by byly USA se svou cenzurou a kontrolou internetu? Demagogii politiky dvojích standardů nechme nepřemýšlivým.
Maduro jistě není Superman. Má proto předat vládu pravici? Jižní Amerika byla prvním pokusným polem neoliberálů. Miliony lidí tento experiment tvrdě zaplatily. Je většině z nich teď lépe, nebo hůře? To by mělo být měřítko hodnocení jeho politiky. Chápu, je těžké podívat se problém jinou, než neoliberální optikou, když je vám 1/4 století vtloukána do hlavy, ale jde to, věřte, stačí trocha snahy. Cvičte se v tom a ono to příjde. Vlastní myšlení je lepší než cizí.
A že kapitál chce zničit jakýkoli důsledně levicový pokus atd....? Ten levicový pokus musí být tak přitažlivý a tak demokratický pro rozhodující většinu obyvatelstva (oněch "99%" přece:)), že kapitál ve svých rejdech nebude mít šanci... Proč pořád omlouváme břídilství (radikálně) levicových politiků? Jestliže chávistická revoluce ztratila podporu minimálně čtvrtiny obyvatel, je to jen a jen její chyba.
Měl by jste především znát sílu propagandy. Podívejte co udělala u nás, například v prezidentských volbách. Jak dokázala zpitomět kované levičáky natolik, že šli volit natvrdlého neoliberála.
Nemáte zřejmě ani ponětí, pod jakým tlakem musí pracovat levicové vlády v Jižní Americe. Převzaly naprosto zdevastovaná hospodářství, silně závislá na USA. Převzaly negramotné obyvatelstvo, převzaly vojenské struktůry, vychovávané v tvrdě pravicovém kurzu. Denně jsou obyvatelé jejich zemí masívně ideologicky zpracováváni nepřátely režimu. Nemluvě o sabotážích a vraždách vládních aktivistů. Jste tak naivní, že věříte, že někdy bude globální kapitalismus nějaký levicový režim akceptovat? Že pochválí svého hrobníka? Že se asociální chamtivci změní a bez boje vzdají, protože pro ně bude levicový režim přitažlivý? Moc jste mě pobavil, vážně.
Na zavěr otázka. Co je demokracie? Je její chápání stejné pro Murdocha i pro venezuelského indiánského bezzemka?
Já jsem od Venezuelské bolivarské revoluce neočekával nic převratného, čím by vystupovala nad zdejší revoluční horizont ...a tak mi zdejší nářky nad koncem bolivarské revoluce připadají spíš komické.
Skutečným fundamantem je celkový latinoamerický proces, který pokrývá celé levé spektrum - vedle starého odboráře bez maturity jsou tu i Correa a jistý bolivijský Indián ... ano metoda pokus-omyl, ale cožpak to bylo někdy jinak ... ???