„Takže já bych se vrátil ještě k panu prezidentovi. U toho Singapuru bych si dovolil nesouhlasit, protože tam mají skvělý systém - ministry vybírají na inzerát. Dá se inzerát do novin, a kdo chce být ministr, tak se přihlásí.“ Andrej Babiš, první místopředseda vlády, ministr financí a předseda ANO, Poslanecká sněmovna PČR, 18. 2. 2014.

V úterý získala koaliční vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL důvěru Poslanecké sněmovny. O podstatě dnešní krize vypovídalo mnohé už to, jak cynicky čeští novináři místo pozorného sledování obsahu jednotlivých projevů již dopředu mluvili o jejich zbytečnosti a sami z tohoto klíčového jednání dělali největší estrádu a frašku.

Nevědomky se tak nejvíce přiblížili lidem jako je Andrej Babiš či Tomio Okamura, kdy první si povzdechl, že kvůli dvanácti hodinám „keců“ neviděl ani hokej a druhý rovnou zavelel k odchodu ze sálu.

Přitom v debatě padlo několik závažných sdělení a celé aranžmá velmi vybočovalo z kulis, na které jsme až doposud byli při podobných událostech zvyklí.

Předně je zřejmé, že klasická hranice mezi vládní koalicí a opozicí padla. Nejen proto, že Úsvit a KSČM otevřely svým postojem do budoucna prostor spolupráce s vládou. Klíčové je, že Andrej Babiš pokračoval dál v předvolební rétorice, kdy se vymezoval vůči polistopadové éře a především systému, který byl založen na dvou dominantních politických stranách ČSSD a ODS.

Vedle prezidenta Miloše Zemana, který pronesl klasický projev opozičního politika, tak bude mít Bohuslav Sobotka opozici přímo ve vládě. Jakkoliv zmateně, Babiš to vystihl příměrem stávající koalice k „opoziční smlouvě“.

Nepovšimnut zůstal i fakt, že pan velkpodnikatel zpochybnil snížení DPH na dětské pleny, knihy a léky („Snížení DPH na léky, knihy, dětské pleny, nenahraditelnou dětskou výživu. Tam samozřejmě asi narazíme na to, že náš koaliční partner na tom trval, ale myslíme si, že to není v Bruselu realizovatelné.“), což je jeden z mála programových symbolů ČSSD ve vládním programovém prohlášení a se stejnou lehkostí vzkázal mezi záplavou invektiv a hrubostí koaličním partnerům, ať zapomenou na to, že by dokázal za rok a půl uspořit na koaliční sliby.

Bohuslav Sobotka má tak stále pověstné štěstí, které ho učinilo premiérem. Štěstí, že si tohoto zásadního rozporu nikdo nevšiml, respektive že Miloš Zeman po svém projevu hned odešel, protože v opačném případě by asi nenechal bez reakce fakt, kdy mu na otázku „a kde na to vezmete?“ odpověděl obratem ministr financí, že také neví a že část vládních slibů už je rovnou odpískána, čímž ještě před hlasováním o důvěře vládě učinil z programového prohlášení vlády bezcenný cár papíru. Je však otázkou, jak dlouho Bohuslavu Sobotkovi toto štěstí vydrží a jak dlouho bude trvat ignorance velké části médií ke zřejmým faktům.

V této souvislosti je smutný pohled na intelektuální siestu, kterou pravděpodobně uspořádal Lidový dům. Vzpomínáte si ještě, že vedení ČSSD slíbilo svolat na jaro tohoto roku konferenci o reformě a budoucnosti ČSSD? A kdy naposledy jste si přečetli nějaký článek špiček či ministrů ČSSD, notabene obsahově i myšlenkově zajímavý?

Možná je to ovšem součást taktiky, kdy se za zdmi Lidového domu vyzbrojuje doslova intelektuální armáda, která využije před blížícími se dvěma klíčovými volbami moment překvapení a ovládne veřejný prostor tak, že naprosto zvrátí nastoupený trend pomalého umírání.

Doufejme — oranžová nuda v Lidovém domě tváří v tvář krizi společnosti na straně jedné a politickému stroji jménem ANO, promazanému miliardami a podpořeném médii by totiž v opačném případě znamenala zločin na budoucnosti české demokracie.