Výsledky prvního kola volby ombudsmana jsou přehledné: 61 hlasů Anna Šabatová, 50 neplatných, 44 Stanislav Křeček. O čem to vypovídá?

Padesát neplatných hlasů prozrazuje vcelku jednoznačně, že se rozhodly nehlasovat dva takřka celé kluby. Dopředu to avizovali Okamurovi výstředníci a ani jejich kompletní počet by stejně na výsledku v tom či onom směru nic nezměnil.

Celkový počet neplatných hlasů jasně poukazuje k tomu, že druhým klubem, který prakticky kompletně nehlasoval, byl klub KSČM. Těžko říct, zda komunisté vážně doufají, že by se ve druhé volbě mohl objevit někdo jim bližší. Pokud je tomu tak, jsou ještě pošetilejší, než jak obvykle působí.

Pravdě bližší bude, že komunisté žádnou silnou strategii v této věci nemají a tak jen reagují na různé podněty zvenčí. Proto Anně Šabatové mohly v klubu komunistů přitížit dvě okolnosti. Za prvé Zemanův tlak, který se jí právě v tomto prostředí snažil vcelku účinně diskreditovat spojením s prostředím Václava Havla.

Za druhé takovéto Zemanově snaze paradoxně napomohl dopis, který na podporu Šabatové sepsala a bohužel také všem poslancům doručila organizace Člověk v tísni. Komunisté Člověka v tísni, částečně z relevantních důvodů, ovšem pokládají za organizaci nevěrohodnou. Bude-li ProAlt někdy chtít v nějaké veřejné funkci vidět Šimona Pánka, neměl by se o tom snažit přesvědčit poslance ODS.

Takový dopis samozřejmě mohl působit kontraproduktivně také u některých poslanců ČSSD. Ovšem postranním, a nikoli zanedbatelným důvodem, proč velká většina poslanců klubu ČSSD nehlasovala pro Annu Šabatovou, je také touha mnoha z nich dát co proto Bohuslavu Sobotkovi.

Podle interních zdrojů deset lidí nehlasovalo podle doporučení ani v klubu ANO: máme tu tak první příznak nepořádku i v Babišově programové amébě. Nic to ale nemění na tom, že hlavním rezervoárem hlasů pro případnou druhou volbu zůstávají oba levicové kluby.

Je to paradox o to větší, že v minulé volbě ombudsmana měla Anna Šabatová výrazně většinovou podporu jak v ČSSD, tak v KSČM. Pravice podpořila jejího protikandidáta. Dnes získala evidentně spolehlivější podporu na pravici, zatímco levice lavíruje. Částečně vinou pomstychtivého hradního pána, především ovšem vinou své vlastní strategické slabosti.

Jedno je ovšem po první volbě zcela jisté: Stanislav Křeček se ombudsmanem nestane. Vzhledem k jeho zastydle konzervativní představě o lidských právech, kterou na půdě Sněmovny odprezentoval, je to třeba uvítat.

↗

Anna Šabatová ovšem může být zvolena ombudsmankou pouze v jednom z těchto případů:

1. Své kandidatury se vzdá v její prospěch Stanislav Křeček. To by se slušelo: sociální demokrat bez šancí ve prospěch sociální demokraty s šancemi. Slušelo by se to, ale patrně se to nestane.

2. Představitelé protisobotskovského křídla v ČSSD se rozhodnou Annu Šabatovou aktivně podpořit navzdory přání Miloše Zemana, poněvadž usoudí, že je lepší mít ve funkci svého člověka, nežli třeba některou pravici blízkou osobnost, kolem níž by mohla vzniknout ve Sněmovně většina příště, a to i navzdory přání obou levicových klubů, které jsou v poměrně výrazné menšině.

Snaha nějak trestat Bohuslava Sobotku prostřednictvím Anny Šabatové je dětinská a nakonec může vést jedině k oslabení sociální demokracie i levice jako celku. Pokud nebude ČSSD schopna podpořit svou předsedkyni komise pro lidská práva na post ombudsmana ani v současné situaci, kdy je to evidentně jediný průchozí kandidát, vyšle tím světu otřesnou zprávu o své politické kompetenci.

Zaslouženou odměnou sociální demokracii by patrně bylo zvolení někoho, kdo sociálním demokratem sám ani není.

3. Umoudří se komunisté. Anna Šabatová není žádná odvozenina Václava Havla, její pojetí lidských práv je širší, veskrze současné, kladoucí stejný důraz na práva sociální jako na práva občanská. Kdo má zájem, může se o tom poučit četbou její disertace. Nikdo bližší levici nežli ona se ombudsmanem stát nemůže. Rovněž komunisté tak zde svým postojem podávají obrázek o své politické kompetenci.

No a samozřejmě: pokud si udělá doma pořádek Andrej Babiš, neuškodí to.