Nakladatelství Dokořán vydalo knihu, která by se měla stát povinnou četbou každého, komu nejsou lhostejné dějiny druhé poloviny XX. století: Názory tak řečeného Dalimila od Antonína J. Liehma. Při té příležitosti se v úterý za účasti autora uskuteční v Centru současného umění DOX její prezentace. Večerem hosty provede Jan Šulc. Začátek pořadatelé naplánovali na 18:00.

Kniha je souborem téměř všech článků, esejů a úvah, které Liehm pod pseudonymem Dalimil pravidelně publikoval v letech 1971-1989 převážně v římském exilovém časopise Listy. Komentuje politické dění ve světě, v Československu a v Sovětském svazu. Věnuje se také evropskému levicovému hnutí a glosuje české i evropské kulturní a literární události.

Jak v předmluvě připomíná historik Josef Válka, tvůrčím polem A. J. Liehma je kulturněpolitická esej jako literární žánr, jehož je mistrem. „Jeho eseje, úvahy a glosy v ničem nezastaraly, protože jsou psány jazykem, který neztratil nic ze své svěžesti a svého půvabu,“ uvedl autor předmluvy.

Liehma označuje za historika, neboť každý publicista a novinář — pokud pracuje odpovědně — má podle něj možnost plnit příkaz a základní paradigma historiografie: psát pravdivě, na základě nebo ověřených svědectví o věcech, které se dějí nebo udály.

Zdůrazňuje přitom, že řada velkých novinářů napsala nejlepší dějiny své doby. Liehmovým životním tématem je kultura a politika, ze světa kultury pak film a literatura. Knihu lze vnímat mimo jiné také jako pokračování tradice, která započala v redakci Literárních novin v období Pražského jara.

Anebo jako kroniku svého druhu. „Dalimilovy názory se za dvacet let složily v jednu množinu kronik tohoto času, i když tak nikdy nebyly míněny ani svým obsahem, ani svým stylem,“ tvrdí Liehm dnes. „Mne na tom ovšem nejvíc zajímá ta kronika právě jako novinářská práce, se vším všudy. Kromě toho to prý má být, pro pořádek,“ dodává.

Antonín J. Liehm se narodil v roce 1924, v šedesátých letech byl ve vedení Literárních novin, v letech 1968-1969 zastupoval Československý státní film v Paříži, poté se rozhodl zůstat v exilu. S Jiřím Pelikánem redigoval emigrační Listy, 150 000 slov či Čtení na léto.

V roce 2013 se vrátil do České republiky. Mezi jeho nejznámější díla patří Generace, Pražské ideje, Socialismus s lidskou tváří, Minulost v přítomnosti nebo Psáno na zeď.