Zeštíhlování, privatizace, reorganizace a outsourcing patří mezi hity zaběhlého ekonomicko-politického mainstreamu. Jenže když na prodej státního podílu energetické společnosti do rukou investičních bankéřů se sídly rozprostřenými v daňových rájích tlačí část sociální demokracie, a to i za cenu zeštíhlení vládní trojkoalice na dvojkoalici, tak jako se nyní stalo v Dánsku, vyrojí se řada otázek.

30. ledna 2014 došlo k zamítnutí návrhu Rudo-zelené aliance, kterým se tato nejlevicovější parlamentní strana pokusila oddálit podpis smlouvy o prodeji 21 % akcií v energetické společnosti DONG. Návrh podpořilo jen 30 z 179 parlamentních členů, 94 členů se vyslovilo proti návrhu a ostatní se hlasování zdrželi nebo se ho neúčastnili.

Tím pádem už nic nestálo v cestě tomu, aby sněmovní finanční výbor podepsal smlouvu o prodeji 19 % akcií investiční skupině GoldmanSachs a 2 % akcií dvěma dánským penzijním fondům.Státní podíl se společnosti DONG tak klesl z 81 % na 60 %, GoldmanSachs za svůj 19% podíl zaplatí v přepočtu necelých 30 miliard Kč a dva dánské penzijní fondy ATP a PFA zhruba 11 miliard Kč. Smlouva předpokládá, že DONG předloží nejpozději v lednu 2015 plán, který upřesní, jakým způsobem společnost vstoupí na burzu do roku 2018.

Smluvní strany a podmínky prodeje se upřesňovaly od února minulého roku, kdy se vedení společnosti DONG začalo poohlížet po investorovi, který umožnil navýšení základního kapitálu zhruba o 22 až 33 miliardy Kč. V roce 2012 totiž vykázal DONG ztrátu skoro 15 miliard Kč.

Mimo to existovala široká politická dohoda z roku 2004, kterou uzavřela tehdejší modrá vládní koalice se všemi stranami nynější středolevé trojkoalice a mimovládní Dánskou lidovou stranou. Dohoda vymezila obecné podmínky prodeje, které mimo jiné předpokládaly, že státní podíl bude snížen do 1. ledna 2015.